Zápisník Lukáše Váchy - Váchova brambora, sociální sítě, život v Praze

Minulé kole jsme nehráli, protože nám zápas v Plzni odložili. Ostatní zápasy se ale odehrály podle původního plánu a my máme o jeden zápas méně. Táborsko prohrálo se Slavií a my se na ně můžeme bodově dotáhnout. Pro mě je výhra Slavie překvapením, myslel jsem si, že Táborsko dokáže vyhrát. Budeme chtít v tomto kole proti Písku získat plný počet bodů. S Pískem jsme hráli skoro před třemi měsíci v letní přípravě a vyhráli jsme 2:0. Myslím, že teď to bude jiný zápas. Oni se snaží vysoko presovat soupeře. My jsme se na to připravovali. Mají lepší útočnou fázi než tu obrannou. Snaží se hodně hrát na rychlé protiútoky a využívat toho presinku, který aplikovali v minulém kole, kdy doma porazili Štěchovice.

Tím, že minulý týden nebyl zápas, tak byly tréninky náročnější. Tento týden byl dvakrát dvoufázový trénink a jeden dlouhý a náročný trénink, kdy jsme se věnovali rychlosti, síle a výbušnosti. Trénink jsme zakončili intervalovou hrou čtyři na čtyři a tři na tři. Tento týden podle mě splnil, co jsme chtěli. V pátek už zvolnili a věnovali se taktickým věcem, rozboru situací a videu. V sobotu následoval předzápasový trénink a detailní příprava přímo na zápas s Pískem. Já osobně jsem měl tento týden před tréninkem fyzio a cvičení. Na utkání bych měl být stoprocentně připravený. Doufám, že klukům pomůžu a že po jednokolovém půstu navážeme na předchozí povedené výkony a napravíme porážku s Táborskem.

Předchozí díl Zápisníku Lukáše Váchy najdete zde

K normálnímu životu i k životu sportovců patří v současnosti i sociální sítě. Sportovci a jiné známé osobnosti dávají nahlédnout do svého soukromí, ukazují, jak tráví den, hodně ukazují, jak trénují, jaké využívají prostředky. Já sociální sítě využívám také. Na Twitteru sleduji jiné osobnosti, dnes už spousta lidí dělá různé analýzy ze zápasů, hodně sleduji vývoje zápasů, mladé talenty, světový fotbal i domácí scénu. Zajímají mě nové fotbalové trendy, sleduji i zahraniční hráče. Používám i Instagram, který má skoro každý. Toto médium dokázalo obrovsky využít svůj potenciál a úplně převálcovalo Facebook. Já osobně komunikuji s fanoušky. Snažím se jim ukázat svůj život, jak probíhají dny, spolupráce s partnery a další zajímavosti. Užívám ho i pro soukromé účely. Facebook už mám dlouho. To byl takový začátek, založila mi ho dlouholetá známá Lucie Rapantová, která vytvořila fanouškovskou stránku, kde je nějakých padesát tisíc lidí. Snažili jsme se tam od začátku pumpovat informace a dělat různé soutěže. I když dnes už není tak populární jako Instagram nebo Twitter, stále ho využívám pro komunikaci s fanoušky. Mám i osobní profil, kde mám spolužáky ze základky, ze střední a kamarády. Vždy jsem říkal, že vše, co jsem ve své kariéře udělal nebo napsal, bych nechtěl brát zpět. Samozřejmě, když je člověk starší, tak si spoustu věcí uvědomí, že některé výroky byly nešťastné. Bylo to třeba o paní Ratajové, kdy jsem byl pranýřovaný za šovinistický názor na ženy. Myslím, že to bylo trochu přehnané nejen z mojí strany, ale i od lidí, kteří mě za to lynčovali. Řekl bych, že k ženám mám dobrý vztah, což jsem zde zmiňoval v minulých dílech v souvislosti s ženským fotbalem nebo rozhodčími. Ten příspěvek ode mě byl trochu nemístný, ale nebylo to myšlené šovinisticky, tak jak to bylo medializované. Dnes bych to napsal jinak. Člověk jedná v emocích, já se tím nikdy netajil a lidé to ode mě i čekali. Někdy si člověk na tom sociálním médiu vybere určitou roli, kterou třeba i hraje.

Facebook Lukáše Váchy

Instagram Lukáše Váchy

Twitter Lukáše Váchy

Do dneška si pamatuji mojí první branku v lize. Byla v dresu Liberce, v utkání proti Českým Budějovicím jsem se trefil levou nohou. Slavil jsem jí s Bořkem Dočkalem a vstřelil jsem jí do branky, která je nalevo od hlavní tribuny v Liberci. Na jméno soupeřova gólmana si nevzpomenu, ale pamatuji si, že trenér Škorpil říkal, že to byla Váchova brambora, protože jsem střílel levou z polovoleje a od země se to odrazilo a přeletělo to gólmana. Už je to docela dlouho.

Mým hráčským agentem je Jirka Müller, který mě zná asi od patnácti let. Je to firma ESAM. Chodil mě sledovat, ještě když pracoval u pana Nehody. Já měl manažerů během kariéry více. Začínal jsem u Hanky Novákové, která byla první ženskou agentkou v českém fotbale. Od ní jsem přešel k panu Zdeňkovi Nehodovi, který měl firmu se syny Michal a Davidem. Pro ně pracoval i Jirka Müller, který je nyní mým manažerem a spolupracuje s ním David Kratochvíl. Dříve pracovali pro pana Nehodu a potom se oddělili. Jirky firma se rozrůstá, má spolupracovníky v různých zemích světa. Já jsem od něj měl vždy veškerý servis a i mi říkal jeho názory, což u některých manažerů chybí. Je to člověk, na kterého se vždy mohu obrátit, a on mi řekne svůj názor. Není to tak, že by mi vymetal cestičku, kterou bych potřeboval. Spíš mě upozorňoval na mé nedostatky a byl ke mně upřímný. Proto jsme spolu vydrželi tak dlouhou dobu. To samé platí o Davidovi Kratochvílovi. Ta báze, co si myslí hráči, kteří začínají, že by měli mít kopačky a jiné věci od manažerů, to by nemělo být tou bernou mincí. Nemohu si na svoji agenturu stěžovat a jsem rád, že mě zastupují. Někdo tvrdí, že manažera nepotřebuje. To si nemyslím. Oni se pohybují v tom prostředí, umějí vyjednávat a vědí jak vyjednávat. V tomto ohledu jsem všechno nechával na manažerovi. Člověk dostane nabídku, manažer to řeší. O přestupu je vždy složité jednání a já jsem se snažil od toho dávat ruce pryč. Hráč by do toho podle mě neměl moc zasahovat. Já jsem si řekl své podmínky a manažer se vždy snažil vyjednat vše, co šlo.

Jsem celý život Pražák. Díky angažmá jsem byl v Ostravě, Liberci a Jablonci a vždy jsem se vracel do Prahy. Prahu mám moc rád a jsem zde šťastný. Je to moje srdcové město a nedám na něj dopustit. Asi bych život v Praze nechtěl měnit, je to jedno z nejkrásnějších měst na světě a jsem zde spokojený.