Celý život jsem dělal fotbal naplno, s emocemi, ale hlavně srdcem, říká Rosťa Hertl

1

Své mádí strávil ve Slavii a dodnes tomuto klubu také fandí. Za svou kariéru jej vedl např. stratég Zdeněk Sčasný nebo František Cipro, v týmu se potkal s Petrem Kostelníkem, Luďkem Zelenkou a dalšími. V Číně měl osobního řidiče, v Rakousku jej fanoušci obdivovali, nakročeno měl i k angažmá v Rusku. Na Žižkově byl jeho nejlepším kamarádem Kennedy Chihuri a zažil éru Ivana Horníka. To vše a nejen to přinášíme v obsáhlém rozhovoru!

V brzkém věku se ocitl v hledáčku pražských "S" a zamířil do Slavie. Za svou kariéru potkal spousty zajímavých jmen, zahrál si po boku Vladimíra Šmicera a s fotbalem se podíval do Číny nebo do Rakouska. Ke kocni kariéry působil na Rakovnicku. Nejdříve jako hráč Kněževsi, poté vykopal B třídu s rezervou SK Rakovník, kde dělal i asistenta trenéra v A-týmu. Předal mnoho cenných rad, tréninky pod ním měli úroveň a nyní rozdává radost na rakovnickém okrese znovu za Kněževes.

 

Jaké byly tvoje první fotbalové krůčky?

 

K fotbalu mě přivedl můj otec, který sám hrál na vojně divizi a se kterým jsem od malička navštěvoval ligové zápasy všech pražských klubů. Sám jsem začal již v 7 letech v obci Libeň, kde jsem se narodil. Na základní škole začaly takové ty okresní výběry a já v jednom zápase za tento výběr byl v hledáčku Sparty i Slavie. Jako dnes si vybavuji, že pro Slavii rozhodlo to, že její mládežnické družstva trénovali na hřištích Dynama Pankrác a to bylo pro mé dojíždění snadnější, a tak se ze mě stal v 10 letech Slávista.

 

 

Jak se postupně vyvíjela tvoje kariéra?

 

Ve Slavii jsem prošel všemi kategoriemi od třetích žáků přes ligový dorost až do juniorky, kde jsem se ještě před odchodem na vojnu potkal s Pavlem Kukou, který se zrovna vracel z vojny v Chebu a s jinými hráči, kteří potom nastupovali v ligovém áčku. Vojnu jsem absolvoval v Dukle Praha, kde jsem přejížděl mezi Prahou a Táborem, kde bylo Dukly béčko. I tam jsem měl tu možnost zahrát si s výbornými hráči (např. Josef Obajdin, Tomáš Poštulka a hlavně přišel Pavel Nedvěd). Po návratu z vojny, kdy v deníku Večerní Praha psali, že se vrací z vojny nástupce Karla Jarolíma, jsem byl asi 3 roky na hranici áčka a béčka, kde jsem dělal kapitána. Trénoval jsem s áčkem a hrál za béčko.

 

Poté přišlo mé první hostování v druholigových Blšanech, kam jsem ze Slavie šel na hostování se stoperem Berczem Juraskem. Blšany trénoval trenér František Cipro a byl tam opět výborný tým plný ligových kopaček (Kostelník, Roman Hogen a jiní).

 

Po ročním hostování jsem se vrátil do Slavie, kterou v té době vlastnil Boris Korbel a začaly nákupy. Radim Nečas za 20 milionů, Vladimír Tatarčuk, Dragiša Binić apod. Konkurence byla obrovská, ale já se v kádru udržel, ale opět hrál jen třetí ligu za béčko. Moje první lavička náhradníků ve Slavii se zrodila tak, že jsme s béčkem jeli z mistráku v Mostě, kde jsme vyhráli 4:0, kdy dal Láďa Šmicer 3 góly a já dal jeden. Při zpáteční cestě zavolal trenér áčka Petržela, že já, Šmíca a Josef Jinoch jdeme druhý den za áčko. Byla to ještě federální liga proti Prešovu. Tak jsem čuchl alespoň z lavice k lize. Zápas skončil 1:1 a trenér byl odvolán. Po něm přišel Jarabinský. Takhle jsem to praktikoval ještě asi 2 sezony, kdy jsem jezdil s áčkem na lavici v včetně dvou pohárových utkání (Cork City, AIK Stokholm) a hrál za béčko.

 

Poté jsi putoval po hostování, kde všude jsi se ocitl?

 

Potom přišla první ligová nabídka z Benešova na hostování, jenže mi kluci tam odtud říkali, že půl roku nebrali ani korunu a mně se zrovna narodil syn, a tak jsem začal chodit po hostování ve třetí lize. První bylo sezónní hostování v Mělníku, druhý byl Rakovník a třetí byl Děčín, kam si mě vytáhl Martin Pulpit a kde jsem se potkal s hráči jako Pavel Pergl, Tomáš Čížek nebo Petr Kostelník. Měli jsme výborný mančaft a hráli do posledního kola o postup do druhé ligy. V zimní přípravě jsme hráli přatelák proti Jablonci a tam si mě vyhlédl trenér Jiří Kotrba. Řekl, že mě okamžitě chce a majitel Pelta mě koupil. Majitel Děčína Pelikán ho ale přemluvil, ať mě tam do konce sezony nechá, že hrajeme o postup, a tak jsem dokopával v Děčíně jako hráč Jablonce. Poslední kolo jsme hráli na Spartě B a vedli v poločase 1:0, ale Boleslav hrála na Spartaku Krč a měla to pohlídané, a tak postoupila ona. Za mnou přišel po zápase trenér Viktorky Žižkov Július Bielik, že mě chce, a tak se zrodilo mé zprvu hostování z Jablonce na přestup do Viktorky.

 

Dokázal ses ve Viktorce prosadit?

 

Na mou pozici středního záložníka byla veliká konkurence. Působil zde Kennedy Chihuri, Roman Gibala, Jaromír Navrátil nebo Petr Holota, ale já se prosadil a začal ve 28 letech hrát ligu. Potkal jsem se kromě výše uvedených s Tomášem Hunalem, gólmany Janem Stejskalem, Petrem Koubou, Jaroslavem Šilhavým nebo Luďkem Zelenkou a dalšími. Za mého působení se vystřídalo několik trenérů (Július Bielik, Stol, Petr Uličný a končil jsem u mého oblíbence Zdeňka Ščasného). Zažil jsem tam éru Ivana Horníka, na kterého já nedám dopustit.

 

Zmínil bys nějaký zážitek z Viktorky?

 

Bylo tam spousta zážitků, hlavně s mým velkým kamarádem Kenedy Chihurim, který byl ze Zimbabwe. Jenom taková perlička, když jsem Kennyho vezl na letiště v zimě o pauze, kdy letěl domů, tak jsme jezdili po Praze a sháněli videokazetu s filmem Kolja. Kenny měl v Zimbabwe videopůjčovnu a tenhle film ho zaujal, i když nevím proč, když o komunismu nevěděl nic.

 

Poté následovala zahraniční štace. Jak ses k takové příležitosti vůbec dostal?

 

Po dvou sezonách ve Viktorce se mi ozval manažer Nehoda, který mi nabídl zahraniční angažmá ve druhé ruské lize v týmu Astrachaň (tým zanikl v roce 2016), a tak jsem odletěl na týdenní testy s tímto klubem na Kypr. Jelikož se naše finanční požadavky značně lišily, tak to nedopadlo a po návratu mi přišla nabídka od manažera Koukala na angažmá v Číně, a tak jsem letěl.

 

Co tě v Číně čekalo, čím sis ze začátku prošel?

 

Musel jsem splnit kritéria, tj. uběhnout Cooperův test (spočívá v tom, kolik uběhne hráč metrů v časovém limitu dvanácti minut) a hrát přátelák před třiceti tisícemi fanoušků, kde se mělo rozhodnout mezi mnou a jedním Rusákem, protože v týmu mohli hrát jen tři cizinci a tým Peking Guanli už měl jednoho Brazilce a jednoho Jugoslávce. Souboj jsem vyhrál a rovnou zůstal v Číně. Na čínské angažmá vzpomínám velice rád. Zaprvé výborné podmínky, plný servis s vlastním osobním řidičem a zápasy po celé Číně před návštěvou v rozmezí dvaceti až šedesáti tisíci fanoušků. Věci spjaté s tímto angažmá jako návštěvou Čínské zdi a spoustou jiných kulturních zážitků by bylo na dlouhé vyprávění. Bohužel jsme spadli a já se po jedné sezoně vrátil.

 

Uchytil ses u nás nebo následovalo další zahraniční stěhování?

 

U nás byla rozehraná sezóna a trenér Pulpit mě vzal do Pardubic do druhé ligy. Tam jsem byl ještě jednu sezonu. Pak přišlo zranění a pauza. Následovalo roční hostování v divizním Štětí a potom čtyřleté dojíždění do rakouského Braunau, kde jsem zažil tři postupy a kde mohu říci bez sebechvály, že mě milovali.

 

Po rakouské štaci ses vrátil do České republiky definitivně…

 

Mé další kroky už vedly do Kněževsi, kde jsme hráli A třídu a po sestupu i B třídu. Poté mě oslovil Radim Suchánek, abych si ještě dal divizi v Rakovníku, ale to už mě pronásledovala zranění. Pak jsem se vrátil zpět do mé rodné vísky a poté mě oslovil Míra Procházka. Začala éra, kterou už každý zná. S Benficou na SK jsme postoupili ze čtyřky, trojky, poté i z dvojky až do B třídy. Nyní to dokopávám v Kněžáčku, zdraví mi nedovoluje trénovat, a tak nastupuji jen sporadicky.

 

K vidění jsi byl nejen na pažitu v kopačkách, ale také v trenérské pozici. Plánuješ do budoucna roli trenéra?

 

Situace na SK a spolupráce s Mírou Procházkou mě tak nějak dovedla i k postu trenéra, která mě chytla. Snažil jsem se ji dělat tak, jak jsem celý život fotbal dělal. Naplno, s emocemi, ale hlavně srdcem. To, že jsem skončil už nechci rozebírat, prostě já i Libor Šíma chceme fotbal dělat jinak, nic jiného v tom není. Dobře se znám a vím, že bez fotbalu nevydržím, i když jsem musel teď z pracovního vytížení nějaké trenérské nabídky odmítnout, tak věřím, že se ještě někdy v této pozici na hřišti potkáme. Vždycky uvidím rád ty, se kterými jsem hrál nebo je trénoval.


Našli jste nějakou chybu? Rádi ji opravíme.

Stačí napsat na email info@fotbalunas.cz, co nejvíce nám nedostatek popište a my zajistíme, aby vše bylo v pořádku. Zároveň nám můžete pomoci s Vaším oblíbeným týmem. Napište nám na email tym@fotbalunas.cz aktuální soupisku, celá jména hráčů a budeme rádi, když nám budete dodávat informace z Vašeho klubu.

Děkujeme za spolupráci, tým fotbalunas.cz

Komentáře

Pro psaní komentářů musíte být přihlášen.
24. 8. 2018 20:25
Hráč, Administrátor klubu - TJ Baník Lubná | Středočeský | Rakovník
A jak to vypadá když taková hvězda neunese prohru svého týmu? Všichni to mohli vidět na zápase okresního poháru Lubné s Kněževsí. Už navěky budu mít v hlavě obrázek, jak stojí pan fotbalista úplně rudý u lajny, nadává fanouškům, je sprostý na čárovou paní rozhodčí a svůj výstup zakončuje žlutou kartou za nevhodné chování k hlavnímu sudimu. I kdyby hrál celý život ligu Mistrů, tak tímhle ze sebe udělá primitiva nejvyššího kalibru a všem normálním lidem je jen k smíchu. Tleskám oslavnému rozhovoru!

Ostatní čtou