ROZHOVOR: V nejlepším je třeba přestat, řekl si Václav Švelch a ukončil svou trenérskou kariéru

Úspěšnou trenérskou kariéru ukončil exlišanský lodivod Václav Švelch. Tým předává svému nástupci Jiřímu Jelínkovi, který ho tak za pomoci svého předchůdce povede do bojů v nejnižší krajské soutěži. Pana Švelcha jsme se zeptali na pár otázek, na které ochotně a bohatě zodpověděl.

V Lišanech jste zanechal nesmazatelnou stopu. Pojetí místního fotbalu sklízí samou chválu, na čemž máte nemalou zásluhu. Co Vás dovedlo k tomu, že je čas na trenérské pozici skončit?

Jsem vlastně rakovnická náplava, fotbal jsem se učil hrát v Jižních Čechách (SK Otava Katovice). V Lišanech jsem začal působit jako hráč na jaře 1993 pod trenérem p. Josefem Bokem a v následujících deseti letech se zde vystřídala řada zajímavých, někdy i hrajících, trenérů – p. Josef Dvořák, Míra Procházka, Vlasta Chládek, Míra Skřivánek, Václav Procházka, Pepík Olláryi, Honza Bechyně. V sezóně 2001/02 jsme sestoupili z OP do III. třídy a tehdy jsme se domluvili, že budu dělat Honzovi Bechyněmu hrajícího asistenta vč. vedení tréninků. Honza pak na konci podzimu 2002 skončil, koučoval jsem poslední 2–3 zápasy a od jara 2003 až do nynějška oficiálně vedu tým jako, zpočátku ještě hrající, trenér. Hned po roce se Lišany do OP vrátily a držely se tam ještě tři roky. Pak jsme bohužel znovu sestoupili, přišla i generační krize, „plácali“ jsme se ve III. třídě, v sezóně 2010/11 dokonce v „pralese“, což by se dalo považovat za odraz od pomyslného dna.

Mezi lety 2000-2011 jsem totiž také působil u mládeže na Tatranu a v inkriminované době zde začala dorůstat generace mladých, vesměs lišanských kluků, které jsem na Tatran přivedl, takže jsem začal nenásilně, ale systematicky doplňovat a omlazovat kádr kluky, které jsem znal a na jejichž výchově jsem se více či méně spolupodílel. A to začalo nést ovoce. V sezóně 2013/14 jsme, byť mimo pořadí, dokázali postoupit zpět do OP a poprvé si zahrát finále okresního poháru. Ač byly Lišany pasovány do role outsidera, první dvě sezóny jsme se zachránili, loňskou obsadili 10.místo díky pokaženému jaru a letos je z toho historický úspěch v podobě 3. místa a druhé účasti ve finále poháru. A také stabilizovaný perspektivní kádr, schopný i nadále bojovat o nejvyšší příčky.

A to je první z důvodů, proč, podle úsloví „v nejlepším je třeba přestat“ jsem se rozhodl s trénováním skončit. Jsem už trochu okoukaný a osobně věřím, že můj nástupce dokáže dát mužstvu další impuls tenhle úspěch ještě vylepšit. Druhým důvodem je skutečnost, že v klubu mimo trénování supluji i řadu dalších funkcí. S elektronizací FAČR jsem se samozřejmě stal hlavním administrátorem informačního systému za klub, se vším, co k tomu patří, a zasvěcení ví, že toho není málo. Fakticky supluji funkci sekretáře oddílu i vedoucího mužstva. Před čtyřmi roky jsem v lišanské škole začal jako zájmovou aktivitu vést sportovní kroužek se zaměřením na fotbal, a dnes už mám s dětmi za sebou druhou sezónu v OP starších přípravek. Dělám klubové stránky a poměrně často se snažím něco napsat i na portál Fotbal u nás. Prostě už je toho na mě příliš a nutně musím něco předat, abych se zbytku mohl věnovat v rámci možností naplno.

Konečné 3.místo je obrovský úspěch. O to větší mohl být, kdyby vyšlo finále okresního poháru. To bohužel nevyšlo, i tak ale musíte odcházet se vztyčenou hlavou, že?

Na začátku jara jsem prohlásil, že pokud udržíme 7. místo po podzimu a budeme předvádět atraktivní fotbal, budu spokojen. Na jaře jsme z 12 soutěžních utkání 9 vyhráli při skóre 41:16, sedmé místo dokázali podstatně vylepšit a o tom, že předvádíme atraktivní kombinační fotbal, svědčí, že máme mnohem větší návštěvnost, než v minulosti. Například dříve jsem třeba v tréninku o bagu prakticky pravidelně omezoval doteky, aby se nedrbalo, víc běhalo a hrálo kombinačně. Dnes už to dělám jen výjimečně, ti kluci to prostě umí.

Finále poháru byl trochu průšvih a část viny za neúspěch beru na svou hlavu. Dva týdny před finále vrcholila naše forma výraznou výhrou v Lánech a já byl optimista. Dva dny nato si nejlepší střelec Dan Roušavý při školních atletických závodech natrhl stehenní sval, den před finále mi volal v defenzivě nepostradatelný Honza Paseka z nemocnice, že je hospitalizován se střevní virózou a Michal Bagi si stěžoval na bolesti v koleni. Dan s Michalem nakonec nastoupili od začátku, oba byli namotivovaní a chtěli hrát, ale zejména na Danovi, byť se snažil urychlit léčbu, bylo vidět, že to není v pořádku – bez rychlosti, bez souboje, tak 25% toho, co je schopen předvést. V útoku jsme v první půli nebyli vůbec nebezpeční. Měl jsem od začátku místo Dana nasadit Jirku Jelínka nebo střídání, které jsem provedl až v půli udělat, alespoň v Danově případě, mnohem dříve. Možná by to dopadlo lépe. Přesto jsem se sezónou opravdu spokojen a v tom, že odcházím se vztyčenou hlavou a svému nástupci zanechávám tým, na kterém se dá dál stavět, se spolu naprosto shodneme. 

Na jaký moment budete v Lišanech vzpomínat nejraději?

I vzhledem k tomu, že na to dobré, se vzpomíná lépe, než na to špatné, tak těch dobrých momentů je spousta. Často si vzpomenu na zmiňovaný postup zpět do OP v r. 2003, když jsme v posledním kole v přímém souboji o vítěze III. třídy vyhráli 2:0 na hřišti posílené rezervy Mšece a pak na dokopnou, která následovala. Nebo v r. 2011 opět přímý souboj v posledním kole o druhé, nakonec postupové místo ze IV. třídy s výsledkem 2:1 doma s Hořesedly. Na tom utkání bylo ve IV. třídě 260 platících diváků.

Nic však nepředčí tuhle sezónu a výkony mužstva. Budu–li konkrétní, z mého pohledu jsme odehráli nejlepší utkání na Lánech s výsledkem 6:3. Byla tam spousta našich fanoušků, kteří po zápase odjeli, většinou do Lišan do naší restaurace. Když jsem tam později vešel já, plná hospoda mi začala tleskat. Na tenhle moment skutečně nikdy nezapomenu.   

Jaké to bylo vést tým do posledního zápasu? Kluci se s Vámi rozloučili vítězně, ale loučení ještě pokračovalo, po zápase byla dokopná. Jak jste si celkově dá se říci Váš den užil?

Abych se přiznal, měl jsem docela dilema. Hostili jsme Senomaty, proti kterým se nám dlouhodobě nedaří a které nám na podzim uštědřily nejvýraznější porážku 1:5. Výhrou jsme mohli dosáhnout dalšího historického milníku, 50 získaných bodů, nicméně chtěl jsem, aby v utkání dostali mnohem více prostoru hráči, kteří z různých příčin odehráli v sezóně méně minut. Mám velkou radost, že nakonec vyšlo obojí.

Na každé dokopné mám proslov, kde hodnotím statistiky za celou sezónu. Počty odehraných minut, střelce, asistence, celkově produktivitu. Stejné jsem učinil i tentokrát a pak jsem se s kluky oficiálně rozloučil. Co se však dělo potom, mě opravdu dojalo. Kapitán Zdeněk Řepka mi předal dres v klubových barvách s číslem, co jsem nejčastěji nosil jako hráč a s potiskem „2003 – 2018, děkujeme Vám“. Poté se se mnou oficiálně rozloučil i prezident fotbalového oddílu Jarda Kočí a starostka Lišan, paní Medřická. Je to další moment, na který nezapomenu.

Spolu s Vámi se loučil s kariérou aktivního fotbalisty Jiří Jelínek, který se nechal slyšet, že se chce věnovat trénování. Lze právě jeho označit za Vašeho nástupce?

Jirka přišel do Lišan před deseti lety už jako zkušený hráč a za tu dobu se stal v klubu legendou. S výjimkou sezóny 2014/15, kdy v jarní části hostoval v Janově a s výjimkou sezóny letošní, kdy o jeden gól zaostal za Danem Roušavým, byl vždycky nejlepším střelcem mužstva. To, co na hřišti předvádí ve svém věku a se zdravotními problémy, skutečně klobouk dolů. Proti Senomatům mu v jeho posledním utkání Zdenda Řepka přenechal kapitánskou pásku. Jen škoda, že se mu nepodařilo přes dost šancí vstřelit branku. Na dokopné se Jirka oficiálně rozloučil s hráčskou kariérou, stejně jako já obdržel dres s jeho číslem a potiskem „góĺostroj SK Lišany“ a stejně jako mně, mu kluci tímhle udělali velkou radost.

Jirka fotbalem žije, už dříve se nechal slyšet, že po ukončení kariéry by jej trenéřina bavila a zkraje letošního roku vystudoval licenci. Vítězně za mě odkaučoval zápas v Rynholci, jehož jsem se z rodinných důvodů nemohl zúčastnit. Domluvili jsme se snadno a mohu potvrdit, že pokud se nestane něco neočekávaného, Jirka za mě v následující sezóně převezme funkci trenéra mužstva dospělých. 

Z lišanského fotbalu ale jistě neodcházíte. Jaká role Vás v klubu nyní čeká? Budete případně pomáhat Jiřímu Jelínkovi v jeho začátcích?

Jak už jsem nastínil, oficiálně vystřídám p. Winklera ve funkci sekretáře klubu, jako sekretář už jsem uvedený na přihláškách do soutěží na příští sezónu. Ve spolupráci se Zdeňkem Soukupem a Mírou Červeným se dál budu věnovat mládežnickému fotbalu v Lišanech, do následující sezóny jsem přihlásil družstvo mladších žáků. S novým trenérem Jirkou Jelínkem bych chtěl úzce spolupracovat jako vedoucí mužstva a poskytovat mu veškerý servis tak, aby se mohl naplno věnovat trénování a koučingu a nezatěžovat se, jako já, dalšími činnostmi mimo své trenérské kompetence. Při absenci jsem jej samozřejmě schopen nahradit.