O utkání není moc co diskutovat. Vystihují ho dvě slovní spojení. Jasná záležitost a rutiní práce. Volanov si v obou poločasech proti výrazně oslabenému soupeři vytvořil nezpočet šancí a hned sedmkrát mířil přesně. Utkání (bohužel) spíše připomínalo exibici než soutěžní zápas.

Tři rychlé branky a pak už na půl plynu

Volanov, který ještě nevěděl, že lídr ze Svobody zaváhá, šel do utkání s jasným cílem. Získat další tři body v cestě za postupem. A překážku neměl příliš velkou. Oslabený Libotov se ani nemohl snažit hrát fotbal. Prostě to nešlo. Hned od úvodního hvizdu utkání připomínalo hru kočky s myší. A když se rychle trefili Smola, Voňka a Soukup, bylo o třech bodech rozhodnuto. Volanov přidal do poločasu po mnoha šancích ještě jednu branku a stanovil poločasové skóre 4:0.

Hlavně nedostat deset

Tímto motem se nejspíš řídili borci Libotova při vstupu do druhé půle. I domácí si chtěli jen zahrát fotbal. Do druhé půle šli jasně s tím, že si udrží výsledek, přidají ještě nějakou branku, ale rozhodně nechtěli nemohoucího soupeře zesměšňovat. Volanov držel míč a když už se rozhodl pustit se do útoku, byla z toho většinou branka. Za stavu 6:0 se však i hosté dočkali čestného úspěchu, když korigoval skóre Vršecký. Volanov přidal v závěru sedmou branku z kopačky Nývlta a vyhoupl se tak do čela soutěže na lepší skóre před Svobodu nad Úpou. Ta má však jedno utkání k dobru.

Libotovským patří za toto utkání obdiv i přez sedm obdržených branek. Především za to, že se parta devíti nadšenců přijela poprat a nesložila předčastně zbraně.