Od záčátku jsem chtěl být v bráně, protože se nemusí běhat, je důvod proč se muž 6 kola Filip Němec ocitl mezi třemi tyčemi

Momentálně jsem studentem na vysoké škole v Brně. Co se týče rodinného stavu, tak zatím svobodný a také doufám, že to co nejdéle vydrží. Přítelkyni však mám. Mezi mé koníčky lze zařadit všechen sport. Nejraději kromě fotbalu hraji tenis se svým fotbalovým parťákem Tomášem Kopeckým a v zimním období vládne futsal. Občas také zajdu na florbal.

Ano své začátky jsem prožíval v Adamově, kdy moje kariéra započala již v první třídě ZŠ. Od malička jsem chtěl být brankář, z prostého důvodu, a to že nemusí běhat. Postupem času se mi to však začalo líbit víc a víc, tak jsem u toho už zůstal.

No těžko říci, možná více zkušeností, možná i větší kvalita. David, který chytá v Blansku, je super gólman a je velice těžké ho z brány vystrnadit. Na tuto otázku by Vám, ale lépe odpověděli trenéři, z mého pohledu je to těžké takhle hodnotit. Ale jsem si vědom, že kdybych chtěl divizi chytat, musel bych ještě více přidat a to se mi zatím nedaří moc skloubit se školními povinnostmi.

Na angažmá vzpomínám v dobrém. Poznal jsem spoustu nových kluků, nové trenéry. Jen ty výsledky na hřišti moc nepřicházeli, ale záchrana se povedla a tudíž byla mise splněna. Vzpomínám hlavně na tu super partu a chtěl bych borcům popřát hodně štěstí v nové sezóně, a aby se po nepovedeném začátku rychle oklepali.

Do Rájce mne přivedl pan Málek, volal mi, jestli to s nimi nechci zkusit. Všechny kluky jsem tam znal, hodně nás přišlo i z Bořitova a tak jsem s nimi chtěl pokračovat dále. Určitě také záleželo na tom, abych chytal, to mi Rájec umožnil, tak jsem kývl na jejich nabídku. Teď jen doufám, že jim jejich důvěru budu moct oplatit.

Těžko říci proč nepřichází výsledky. Tréninky kluci odmakají, schází se nás hodně, na což jsem z Bořitova opravdu nebyl zvyklý :-D. Chce to jen přenést si tréninkovou formu do zápasu, chytit se jedním dvěma povedenými zápasy a zase to bude dobré. Na každý tým prostě padne krize, můžeme být alespoň rádi, že nás to zastihlo takhle na začátku a máme dostatek času s tím něco udělat.

Samozřejmě, že postupem času mě to tlačí více a více dopředu. Alespoň na trénincích si to občas splním, a to mi stačí. Se svou rolí jsem spokojený, už jsem si na ni zvykl a neměnil bych, i když občas to jsou vzadu pořádné nervy.

Cíle mám spíše v osobním životě, ve fotbale už velkou díru do světa neudělám. Momentálně chci dostudovat na VŠ a prozatím si užívat studentského života. Co se týče dlouhodobých cílů, tak asi jen jediný, a to mít spokojený a poklidný život.

Od mala se věnuji jen fotbalu, takže nebyl moc čas zdokonalovat ostatní sporty. A je pravda, že v žádném jiném sportu se necítím tak dobře a nevěřím si jako ve fotbale.

Ano existuje. Jsem veliký fanoušek londýnské Chelsea a určitě bych neodmítl podívat se na stadion, zázemí, tréninkové jednotky a třeba si s nimi i zatrénovat.

Tak poděkování by mělo patřit všem kolem mě. Ale především mé rodině a hlavně rodičům za podporu. Především mému taťkovi, který mě k fotbalu přivedl a v začátcích pomáhal a chodil se mnou trénovat, abych se mohl zdokonalovat. Doufám, že teď, když se může občas přijít podívat na zápas, je spokojený a tímto mu chci veškerou tu dřinu oplatit. Poděkování patří taky všem trenérům, kteří mi kdy dali příležitost chytat anebo se mnou pracovali na mých dovednostech. A také určitě všem mým spoluhráčům, bez kterých bych byl na hřišti úplně zbytečný. Jo a určitě bych chtěl poděkovat všem, co mi dali v této anketě hlas :-D