S fotbalem jsem začal v osmnácti, když jsem si koupil první kopačky, protože byly v obrovské slevě, líčí hokejista ve službách fotbalového Hradiště Václav Krliš

Děkuji, samozřejmě je to moc hezký pocit být nejlepším hráčem kola, navíc když jsem viděl, že se i ostatním klukům v tomhle kole individuálně dařilo.

To je samozřejmost. Naštěstí jsem měl nedávno i narozeniny, takže se kořalky daly spojit jen do jedné rundy a nikdo moc nenadával. Na dokopné se k tomu určitě ještě nějaký dobrák vrátí. (smích)

Tak za stavu 1:3 jsem věděl, že to není žádná velká tragédie, protože soupeř si moc šancí nevytvořil a my dostali góly ze standartek na první tyči. Jeden dokonce po autu, což se nesmí stávat, ale jinak si myslím, že jsme byli lepší. O půli jsme si k tomu něco řekli, zvedli jsme se a začali proměňovat šance, což rozhodlo.

Jak už jsem říkal, jsem zvyklý bojovat za každého stavu a v Hradišti máme takovou mentalitu všichni, což je hrozně důležité. Navíc jsme věděli, že soupeř má starší tým a postupem času bychom měli mít navrch a to se i potvrdilo.

Tak všechny 3 góly byly podobné. Páťa Kočí vymotal hráče na levé straně a poslal centr před bránu, kde už jsem si jen hledal prostor. U třetího gólu jsem to musel prokopat i s gólmanem a obráncem za brankovou čáru. Paradoxně nejvíc se mi líbila hlavička při našem rohu, kterou jsem z hranice vápna poslal jen na tyč.

Jistě. Vloni jsme postoupili a i letos bylo prvotním cílem mít klid a nebát se nějaké baráže a podobných situací. To se povedlo, a protože se nám velice dařilo celé jaro, tak jsme mohli pomýšlet i výš. Je škoda, že na podzim ve Zruči nebyl gólman a dostali jsme hodně gólů a placka nám utekla o skóre. Pohár, to je věc sama o sobě, to byla paráda.

Tak já jsem původem hokejista, fotbal hraji 4. sezónu a vždy jen na jaře. Vloni po postupu to nebylo úplně ono gólově, a proto jsem rád, že jsem se letos dokázal zapisovat i do statistik a nepomáhat týmu jen tím, že s mojí fyzičkou běhám víc než ostatní a občas sebou plácnu ve vápně. (smích)

Dokopnou si užijeme v Hradišti až v sobotu a moc se na ni těším, chtěli jsme si na ni totiž pořádně odpočinout!

Já začal s fotbalem v 18ti, když jsem si koupil první kopačky, protože byly v obrovské slevě. A abych si je i někdy oprášil, tak jsem zašel s místníma občas na trénink a upeklo se z toho podepsání nějakého lístečku večer u piva u nás v Hradišti a následně zápasy vždy po hokejové sezóně na jaře. Nikdy by mě nenapadlo, že budu hrát fotbal, ale jsem za to hrozně rád. Člověk si oddychne od každodenního hokeje a zkusí zas něco jiného. Prošel jsem samozřejmě jen Hradištěm, a pokud si mě nevytáhne Viktorka nebo anglický Liverpool FC, tak ani jinam nikdy nepůjdu. Jsem tu doma a vždycky to tak bude.

Mám rád Uruguay a pokaždé jim držím palce, přál bych úspěch i Anglii. Miluji Luise Suáreze a Bobbyho Firmina. Bobby je nedoceněnej plejer, který hraje vždy pro tým a pro fanoušky, zahraje kdekoliv, vždy je nejpracovitější a je to hráč s neskutečným citem pro hru. Přál bych úspěch i Chorvatsku a Dejanu Lovrenovi.

Jak říkám, hraji profesionálně hokej, takže moc času nezbývá. Celý rok jsem mimo Plzeň a když jsem doma, tak jsem ve škole na právnické fakultě kde studuji veřejnou správu. Rád si zahraji s kamarády na Playstationu nějakou ptákovinu, nebo prostě jen tak posedím na kávě. Mám rád i prosté ležení na gauči a koukání na seriály s kamarádem. Tělo si odpočne a udělám si svojí potřebnou pohodu. :-)