Fotbal je naší součástí života, říkají manželé Róthovi

Děkuji moc, ano tohle je během 3 týdnů super umístění. Nevím, o čem se teď budeme bavit. (smích) Standard to úplně není, nicméně mám radost, že jsem stále hráč, který je platný, a stačím mladým hráčům. Bude mi 40 a stále si myslím, že góly umím dávat.

Teď bych chtěl pochválit mé spoluhráče. Připravili mi gólové šance a k zakončení nechybělo moc, stačilo být v dobrý čas na správném místě.

Nelze hodnotit mne samotného… Úspěšnost se podepisuje na celém týmu – od brankáře po útočníka. Jasně mám něco za sebou a asi si umím vytvářet šance a góly vlastní zkušeností, nicméně fotbal není o jednom hráči, ale i o dalších deseti. Ať hraji kdekoliv, vždy si vážím nás všech jako týmu, není to o jednotlivci.

Já obdivuji každého hráče v mém věku a starší. My neumíme přestat jen tak s fotbalem a kolikrát ti mladí, to berou lehkovážně a přijdou si, kdy chtějí, my staří jdeme skoro vždycky. Já vypíchnu Karla Míčku našeho brankáře, ať se děje co se děje, bude nás v té bráně hecovat a řvát. Po zápase si stěžuje na všechny klouby svaly. No to nemá z fotbalu, ale stále je nejlepší gólman v naší soutěži. A mohl bych mluvit o dalších Pavel Vajgl – když jde na zápas, mám pocit, že nedoběhne ani ke střídačce, pak vystřihne famózní výkon, a mohl bych mluvit dál…

No těžké. (smích) Né dělám si srandu, Fery normálně chodí do práce a potom jde na trénink nebo na zápas. Když ještě hrál za Bohemku, byla potřeba životospráva a pohyb, teď fungujeme jako každý jiný. Takže těžké to není.

Chodíme taťku podporovat, když je čas. Bohužel nám to moc nevychází, většinou má Fery utkání a já jsem v práci. Jsem taková Colombovo žena. (smích) Když to ale vyjde, v Bukovci se objevíme.

Ano pracuji, dělám obchod v marketingovém oddělení. Je to ale rozhovor o Ferym.

Fotbal je naší součástí života…