Michal Pěntka: Chci dotáhnout dvoustovku soutěžních gólů

02.11.2017 16:47 Tomáš Holata

V posledních dvou týdnech ovládli hlasování o nejlepšího hráče příslušného kola fotbalisté Ludgeřovic. Zatímco Radek Bělan zvítězil na plné čáře, Michal Pěntka se rval o výhru prakticky do poslední minuty. Zkušený útočník nakonec porazil Patrika Žídka z Oldřišova o necelá dvě procenta.

Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.

V sestavě kola jste se objevil již několikrát v minulosti, ale ani jednou to nevyšlo. Mnohdy o pár hlasů…Neříkal jste si, že je tahle anketa pro vás prokletá?

Prokletá ani ne, protože hlavu těžkou jsem z toho nikdy neměl. Samozřejmě se ovšem o tom v kabině bavíme.

Jak si teď ceníte tohoto úspěchu a kdo všechno vás podpořil?

Pokaždé, když se něco povede, tak mám radost a ani vítězství v této anketě není výjimkou, i když bych raději bral body z Louček. Podpora hlasů pochází převážně z kabiny, kde vaše stránky sledujeme velmi bedlivě.

Na co se mohou těšit vaši spoluhráči? Jaký máte v těchto případech v kabině sazebník?

Asi jako všude na Prajzské, tak i u nás je sazebník v tomto případě velice obdobný a kabina se může těšit na láhev kvalitního destilátu. Většinou to padne na meruňku či hrušku, ale ani rumem mnohdy nepohrdneme.

K úplné spokojenosti schází zmiňované body z Krásných Louček. Už z vás vyprchalo zklamání? Proč jste minulý týden na Bruntálsku pohořeli?

K úplné spokojenosti nám chybí pět bodů všeobecně a body z Louček k tomu svou váhou velmi přispívají. Zklamání panovalo obrovské, ale to po každé bodové ztrátě. Nechytli jsme začátek utkání a domácím tam padlo vše, do čeho kopli. Naopak my své šance zahazovali.

Zpackali jste hlavně první poločas. Nemohlo dojít k podcenění sestupem ohroženého soupeře?

Podcenění rozhodně ne. Spíše jsme fakt zpackali první půli a v rozhodující moment jsme branku nevstřelili, zatímco soupeř ano.

Po přestávce nastalo výrazné zlepšení. Dvěma góly jste už ale pouze snižoval nepříznivé skóre. Můžete čtenářům popsat obě branky? Prý jste pak měl na kopačce i vyrovnání…

První branku mi na hlavu posadil Honza Němec, kdy centroval z pravé strany a já míč trknul na zadní tyč. Druhý gól mi připravil Dominik Havlík, který pěkně obešel tři hráče, nachystal mi balon na penaltu a střelou do protipohybu brankáře jsme snížili na rozdíl jediného gólu. Pak mi Lukáš Fojtík připravil podobnou příležitost jako Havlo, akorát výsledek byl negativní. Netrefil jsem branku. Škoda.

Po zápase v Krásných Loučkách jste si stěžoval na rozhodčí. Co přesně se vám nelíbilo?

Zdálo se mi, že pomezní sudí chybovali víc než obvykle. Branku, kterou jsme vstřelili, neuznali kvůli ofsajdu a ten podle mě nebyl ani hraniční, natož jasný jak mi vysvětloval. Podobných situací tam bylo více, ale i tak jsme si s tím měli bodově poradit.

Nyní v domácím prostředí přivítáte Bolatice. Co očekáváte od sobotního utkání?

No nám nezbývá nic jiného než vyhrát. Bodů jsme již rozdali mnoho a doma jsme silní, tudíž věříme si, že v posledních dvou kolech na domácí půdě (Bolatice, Hlubina) uděláme šest bodů a bude se nám v zimě lépe pracovat.

V tabulce se Ludgeřovice nacházejí až na sedmé příčce, což jistě nekoresponduje s předsezonními plány. Čím si vysvětlujete řadu ztrát a jaké cíle jste si před startem sezony dávali?

Cíle jsou stejné jako loni, a to pohybovat se do pátého místa. Tabulka je velmi vyrovnaná, takže bych to neviděl černě. Soutěž bude ještě hodně dlouhá a hodně zajímavá. Problém je v tom, že porazit může každý každého. Není zde vyložený lídr či otloukánek, a to je jen dobře.

Vy osobně jste se dlouho střelecky trápil. Jak jste snášel tuto gólovou impotenci? Rozhodně vám nepomohl ani disciplinární trest po vypjatém derby s Darkovičkami…

Já se netrápil. Nepadalo to tam, ale do šancí jsem se dostával, což je pro mě směrodatné. Že to začne později padat, to jsem věděl. Branky stále střílet umím, takže se mi spalo dobře a byl jsem v klidu. Spíše to prožívali kluci v kabině, především Jakub Kolenko. Ptali se mě, kolik jsem dal branek a tak, proto jsem rád, že se teď budu ptát já jich, jak jsou na tom střelecky, ale důležitější jsou samozřejmě bodové zisky mužstva. V Darkovičkách se nic moc nestalo. Dostal jsem přísný trest na základě videa. Kdyby se posuzovalo přes video všechno, tak Darkovičky hrají pořád bez někoho. Samozřejmě, že jsem pak ve dvou utkáních chyběl.

V posledních kolech už opět pálíte do černého. Změnil jste něco v přístupu či přípravě k zápasu, anebo proč to najednou jde?

Důležitá je samozřejmě sebedůvěra, která s každým gólem narůstá. Každopádně jsem neměnil nic. Zkrátka to tam začalo padat, za což jsem určitě rád.

S fotbalem jste začínal v Hlučíně, potom následoval přesun do Dolního Benešova. Jak vůbec vzpomínáte na své působení v mládežnických kategoriích?

V Hlučíně jsem odehrál žáky a v dorostu jsem byl v Dolním Benešově, který byl v té době o dost výše než ten hlučínský. Vzpomínky jsou moc fajn, všude se nám trenéři výborně věnovali a všude se muselo makat. V Dolním Benešově jsem se dokonce potom dostal do kádru tehdy třetiligového mužského týmu. Hrál se pohár proti Spartě Praha, kde přišlo tři tisíce diváků. Vynikající fotbalisté, od kterých jsem se mohl učit. Je to už dávno. (úsměv)

Vybavuji si, že jednou jste naskočil i do přípravy druholigového Hlučína, kde se vám docela dařilo, ale v kádru jste nakonec nezůstal. Jak se tahle zkouška vůbec zrodila a proč to tenkrát neklaplo?

Měl jsem za sebou zimní přípravu v juniorce Baníku Ostrava, když se mi ozval trenér Bartl z Hlučína, zda bych nezabojoval o druhou ligu, že shání klasickou devítku, tzn. hrotového hráče. Bylo mi 25 let, tak jsem si řekl proč ne. Nakonec opravdu nebylo daleko k tomu, abych zůstal, ale před sezonou, kdy se uzavírali ligové soupisky, přišli kluci ze Zlína na hostování a se mnou se loučili. Možná kdyby se nehrálo o záchranu a o život, mohli se mnou pracovat delší dobu, ale to je jen kdyby a na to se nehraje.

Fanoušci vás dále mají spojeného s angažmá v Hati. Co řeknete k tomuto období?

V Hati jsme prožili vynikající období. Hlavně za trenérů Petra Čecháčka s Jirkou Konečným, pod kterými jsme hráli super fotbal. V útoku jsme řádili s Jabkem (Roman Hruška), se kterým jsme si vyhověli na hřišti perfektně a byli jsme schopni zápas vyhrát sami dva. Vzpomínám si, že jsme dali tři sezony po sobě oba více než patnáct branek.

Nyní už několik let hájíte dres Ludgeřovic. Co pro vás tento klub znamená, jak jste tam spokojený a doklepete už kariéru v Ludgeřovicích anebo ještě chystáte přestup?

Za tu dobu, co tady jsem, můžu říci, že jsem nadmíru spokojený. Výborné vedení, skvělí trenéři s vedoucím a hlavně mám kolem sebe vynikající fotbalisty, jejichž kvalita je nepochybná. Kapitolou samou pro sebe je pan Vjačka, který dokáže neskutečné věci s travnatou plochou a stará se o nás jako o vlastní. Jediný přestup, co ještě plánuju, je do fotbalového důchodu, ale doufám, že ještě není na pořadu dne.

Upínáte se ještě k nějakému fotbalovému snu anebo už jste si všechna přání splnil?

Sny už jsem si v rámci možností splnil všechny, i když fotbal v německé Bundeslize mi tam chybí a vypadá to, že už to asi nevyjde. (úsměv) Mám nastřílených 186 soutěžních branek, tak snad tu dvoustovku s pomocí spoluhráčů dotáhnu.

V rodině vám vyrůstají zdatní nástupci, osmiletý syn Matěj a teprve tříletý Tomáš. Půjdou ve vašich šlépějích?

Matěj už hraje v mládežnických kategoriích v Ludgeřovicích a nejeví se zle. Časem uvidíme, jestli bude fotbal milovat stejně jako já. Můj druhý syn, tříletý Tomáš vypadá, že je spíše po mamince Anetě, která fotbal v lásce moc nemá, ale já to do něj dostanu!!! (úsměv)

Co rád děláte ve volném čase. Co patří k vašim koníčkům?

Volného času kvůli práci a fotbalu moc není, ale když se chvilka objeví, tak ho trávím s rodinkou. Jinak rád jezdím na kole, rád si zahraju cokoliv, hlavně když je léto a teplo.

Pokud to není tajemství. Jaká profese vás živí a jak vás vaše práce baví?

Mám štěstí, že mě práce baví. Pracujeme s kolegy pro CETIN a TM-CZ, kdy stavíme telekomunikační sítě po severní Moravě. Firma se jmenuje SM Con – Tech. (úsměv)

Autor: Tomáš Holata