I hlasy z Rakouska pomohly vyhrát Lumíru Vojáčkovi z Vřesiny

24.06.2017 21:48 Tomáš Holata

Hlasovali jste pro ty nejlepší hráče v 14. kole a z vašeho hlasování vzešel vítěz! Kdo je tím vítězem? Redakce fotbalunas.cz ho vyzpovídala a rozhovor najdete zde. Vyzpovídali jsme historicky prvního vítěze z Vřesiny Lumíra Vojáčka. Povídali jsme si o jeho bohaté kariéře a o dalších věcech.

Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.

Gratuluji k historické výhře Vřesiny. Kde jste sháněl podporu?

Děkuji, slyšel jsem, že Víťa byl těsně druhý. Zasloužilo by si to mnohem více hráčů z našeho týmu, protože máme hodně dobrých borců. Do hlasování se zapojili všichni spoluhráči, také rodinka, přátele i kolegové v práci. Byla to taková kampaň pro celý náš tým, hlasovalo se v Čechách i Rakousku. (smích) Moje vítězství patří celému týmu, máme super kolektiv.

Sledoval jste hlasování mezi Vámi a jakartovickým Matějem Hruškou, které bylo neustále na vážkách?

Sledoval a velice bedlivě. Už dvakrát, jsem byl v sestavě kola (ještě za Hať), ale ani jednou jsem nevyhrál. Teď jsem si to moc přál a podařilo se. Někteří spoluhráči se dokonce registrovali, aby mohli přispět častěji.

Pojďme na poslední zápas s Hlavnicí? Jak byste jej popsal?

Byl to doslova snový zápas. Ve 30. minutě to bylo 3:0, a pak jsme si už zápas pohlídali, a hlavně si jej užili. Hlavnice hrála dobře, ale své šance neproměňovala. My jsme ze začátku trefili vše, co jsme si dobrou hrou připravili, a to se pak hraje výborně. Druhý poločas jsme měli spoustu kombinací, šancí a brejků, které jsme bohužel neproměňovali. Já jsem si zahrál perfektně, kluci často využívali ke kombinaci mě a to mi moc vyhovuje.

Na jakém postu se vám nejlépe hraje?

Vystřídal jsem v mužích všechny posty, a momentálně se mi hraje nejlépe na defenzivním štítu. Můžu si chodit pro balony, rozjíždět útoky a tvořit hru. Nejsem hroťák, ale nahrávač a když jsem v kombinaci, baví mě fotbal mnohem více, než bojovat a bořit na hrotu.

Jak hodnotíte sezónu Vřesiny. Panuje s pátým místem spokojenost?

Vrátil jsem se do Vřesiny teď v zimě, a v našem týmu cítím spokojenost a pohodu. Chtěli jsme hrát sice o příčku nejvyšší, ale to se bohužel nepodařilo.

Jak jste spokojen vy se svými výkony?

S kluky jsme se sehrávali a poznávali, co od koho můžeme čekat. Horší výkony se střídaly s lepšími, a naše souhra měla zlepšující se tendenci. Já jsem se cítil skvěle, celý kolektiv ve Vřesině mne přijal perfektně, a za to jim moc děkuji.

Těšíte se na letní přípravu?

Ano těším a moc, protože není tolik o dřině jako v zimě. Jsme přihlášení do poháru, takže si poměříme síly s okolními vesnicemi a užijeme si derby zápasy.

V kolika letech jste začínal svou kariéru?

První fotbalové radosti jsem zažíval kolem šesti let tady ve Vřesině. Určitě to bylo i dříve doma na dvorku a na ulici, jsme fotbalová rodina. Od začátku školní docházky jsem mohl začít v klubu za žáčky.

Jak se dál vyvíjela vaše kariéra?

Z mého pohledu zajímavě. Chodil jsem na atletickou školu v Opavě, které vděčím za fyzický fond, který jsem tam získal. Ve dvanácti jsem začal z Vřesiny hostovat v Dolním Benešově, kde jsem odehrál nejvíce sezon. V devatenácti letech jsem se posunul do Benešovského áčka v MSFL. To byl splněný sen a začátek v mužském fotbale. Pak jsem se díky vysoké přesunul do Prahy, kde jsem hrál za Duklu Praha Pražský přebor, následně ČFL v Čáslavi. Po výšce jsem tři roky cestoval do Rakouské Gebiets ligy, pak šest let v Hati.

Prošel jste poměrně hodně kluby. Ve kterém jste se cítil nejlépe a proč?

Největším nesplněným snem bylo hrát profesionální ligu. Musím ale říct, že nejlepší angažmá bylo v Čáslavi, kde jsem zažil i jediný postup, a to z divize do ČFL. Podmínky se tam hodně profesionálům podobaly. Na zápas tam chodila úžasná kulisa 1000 – 1200 lidí, zázemí klubu a hráčský kádr byly na vysoké úrovni.

Jakou nejvyšší soutěž jste si zahrál, a který zápas se vám nejvíce vryl do paměti?

Bohužel to byly „jen“ obě třetí ligy MSFL a ČFL. Krásné byla i letní Univerziáda v Turecku, univerzitní Liga mistrů a stříbrné ME v sálové kopané. Největší zápas bylo jednoznačně čtvrtfinále ČMFS poháru s Benešovem proti Spartě Praha. Sice jsme v něm prohráli 3:1, ale zahrát si proti takovým hvězdám a před 4500 fanoušky byla nádhera.

Jak vzpomínáte na angažmá v Rakousku? A kde všude jste hrál?

Bylo to nádherné a zároveň hodně náročné angažmá. Poznal jsem více náturu Rakušanů a měl možnost si i něco více přivydělat. Dodnes si s bývalými spoluhráči napíšeme na FB. I oni hlasovali. (smích) Na zápasy, někdy i tréninky, jsme jezdili s Radimem Chvějou 350 a více km. Třetí sezónu jsme bohužel zakončili sestupem a dále tam již nepokračovali.

Jaký máte nejlepší okamžik spjatý s fotbalem?

Byla to Univerziáda v Izmiru. Byli jsme tam po celou dobu konání her, zahráli si proti týmům z celého světa a bylo o nás náramně postaráno. Byl to velký, jak sportovní, tak i kulturní zážitek. Ještě jeden velký fotbalový okamžik čekám, a ten doufám přijde tady ve Vřesině.

Jaké jsou vaše koníčky a jak trávíte svůj volný čas?

Mám rád většinu sportu, vystudoval jsem ho s fotbalovým trenérstvím na FTVS v Praze. Od golfu, tenisu, biliardu po cyklo, lyže a samozřejmě fotbal. Oblíbil jsem si díky přítelkyni také ostravská divadelní představení, jsou úžasná. I práce s květinami a na zahrádce je pro mě relax.

Autor: Tomáš Holata