FOTO: Angličan z Kladna - příběh Pavla Šulka

06.06.2017 03:48 Redakce Rakovník

Kladno - Odchovanec Nového Strašecí, který si prošel mládeží SK Kladno a nyní je gólmanem ve Mšeci. Během své kariéry si vyzkoušel i roli rozhodčího. Představujeme Pavla Šulka, dvacetiletého brankáře a studenta vysoké školy v Anglii, kam se po úspěšně složené maturitní zkoušce vydal vstříc novému poznání.

Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.

"Studuji na University of Derby sportovní management. Rozhodl jsem se sem jet, protože jsem chtěl dělat něco navíc, něco, co mě odliší od ostatních a něco, čemu věřím, že mi dokáže dát dostatečnou kvalitu pro moje budoucí povolání. Vysoké školy v Británii jsou hodně zaměřené do praxe a na znalosti, které se týkají oboru. To je asi ten hlavní rozdíl od těch českých. Neučíme se zbytečné věci v prvním ročníku a jdeme rovnou na věc.“

Pavle, jaké byly tvoje první fotbalové krůčky?

Začal jsem hrát fotbal v mých šesti letech, kdy mě táta přivedl do Sparty Kladno, kde mě vedl pan Blažek, který mě rovnou i posunul na pozici brankáře. Asi po tom, co viděl mé dovednosti s míčem (směje se). Po něm mě vedlo ještě několik trenérů (Kapitán, Krob, Čermák), ale většina z nich mi nevěřila, a proto jsem se díky tátovi dostal do Nového Strašecí. Tam jsem se nenaučil pořádně fotbalu jako takovému, ale naučil jsem se mít z fotbalu radost, což považuji za nejdůležitější krok, jaký jsem kdy osobně ve fotbale udělal. Tam jsem působil pod trenéry Masákem a Kočím, pod kterými jsem si zahrál i na třech mezinárodních turnajích, nicméně nejdůležitější pro mě byl současný šéftrenér žákovských kategorií v kladenském SK - Matyáš Kudela, který mě tehdy v mých třinácti letech vytáhl ze žáků do dorostu a nebál se mě postavit.

Jak jsi prožíval přechod do dorosteneckého fotbalu a jak se nadále vyvíjela tvá fotbalová kariéra?

Jak jsem již řekl, můj přechod do dorostu byl zhruba v nějakých třinácti letech, kdy jsem odchytal první zápas v dorostenecké A třídě. V dorostu jsem od té chvíle už zůstal jako jednička mezi třemi tyčemi a žákům pomáhal už jen jako hráč, což mě bavilo. Jak šel čas, tak jsem ve čtrnácti letech dostal šanci od pana trenéra Mrázka, abych si zkusil první minuty v A mužstvu. Postupem času jsem se dostal i k celým zápasům, ale moc jich nebylo, protože jsem v posledním žákovském roce dostal nabídku od pana Vejvody z Kladna, abych si to šel zkusit tam. Tehdy mi to ještě bohužel nedovolilo zdraví, ale o rok později jsem této šanci využil a rozhodl se jít o kus dál.

Bylo ti 14 let a už jsi byl v A-týmu, to se nepoštěstí každému. Jak na své první minuty v dospělém fotbale vzpomínáš?

Ne moc slavně, abych pravdu řekl. Tehdy se mnou cloumala nervozita a byl jsem takovým výkřikem do tmy, co z toho byl hlavně pořádně vyjukaný. Shodou okolností oba zápasy byly proti SK Rakovník, ve kterých jsem se střídal s Petrem Kutem a oba jsme zvládli vítězně.

Rozmýšlel ses dlouho, jestli nabídku do kladenského dorostu přijmeš?

Popravdě, několik lidí včetně Matyáše Kudely mi to rozmlouvalo, ale já byl povahově vždycky spíš zarputilec, co do všeho skočí po hlavě. Začátky nebyly lehké, ale hrozně mi pomohl trenér Supáček, který mi od začátku věřil a ačkoliv jsem někdy dostal od něho jeho typický „ceres“, tak mi vždycky pomohl a stál za mnou. Později ale kormidlo našeho týmu přebral Kuba Andrýsek, což jsem tehdy bral jako nevýhodu, protože jsem si pana Supáčka hrozně oblíbil, ale jak se později ukázalo, s Kubou jsem byl spokojený nejen jako s trenérem, ale později jsme se stali dobrými přáteli.

Jak dlouho jsi na Kladně působil?

Na Kladně jsem strávil krásné čtyři roky, respektive celý dorost. Později mě trénoval i pan Vejvoda, který nás přebral v sedmnáctce místo Kuby Andrýska, ale jen na půl roku. Zbylé dva roky jsem strávil v devatenáctce pod Petrem Brabcem a právě Kubou. V tomhle věku jsem si už osvojil, jak to ve fotbale chodí a hlavně si uvědomil, že nic není věčné. Snažil jsem si tyhle roky užívat. Hrál jsem v nejlepším klubu v okolí, chodil jsem na gympl, bylo to fajn. Když si do toho člověk přidá občasné tréninky s kladenským A mužstvem, kde najednou stál v bráně proti tehdejším idolům, na které chodíval před pár lety, tak se cítil opravdu skvěle.

Dokázal bys srovnat Kladno s Novým Strašecím?

V porovnání se Strašecím to bylo hlavně o profesionalitě. Tréninky 4-5x týdně, zápasy na úrovni. Každopádně nebyl moment, kdy bych nad partou, nad mými bývalými spoluhráči ze Strašecí, zanevřel a vždy, kdy byla šance, jsem přijel a snažil se jim pomoct v soutěži. Však jsme také historicky postoupili s dorostem do krajského přeboru a s A mužstvem dvakrát do divize, kde jsem také alespoň zvěčněný v klubovně na týmové fotce s velkým nápisem „Historický postup do divize“. Vysněnou divizi jsem si také zachytal, bohužel jen jeden zápas, než jsem si v zápase za dorost přetrhl vazy v kotníku.

Co ti působení na Kladně dalo a čím tě naopak zklamalo?

Působení na Kladně mi dalo opravdu vědomí o tom, co je to fotbal. Že to není jen honění se za míčem, kde se snažíte přetlačit soupeře. Na Kladně jsem poznal kladné i záporné stránky fotbalu. Kladné stránky jako profesionální pojetí, krásné zázemí, výkonnostní postupy, ale i ty záporné stránky jako úplatky nebo zášť, když jsem v šestnácti dostal šanci zkusit 1. FK Příbram, ale bohužel díky blbé shodě okolností a lidské ješitnosti k tomu nedošlo. Na druhou stranu i díky tomu jsem měl šanci zkusit si futsal, který jsem hrál za FK Sat-an Kladno v nejvyšší juniorské lize a vysloužil si tehdy dokonce i pozvánku na reprezentační kemp.

Jaké to bylo trénovat pod takovou kapacitou, jakou bezesporu Pavel Drsek je nebo setkávat se s lidmi jako bratry Procházkovými, s Václavem Kalinou?

Byla to hlavně obrovská zkušenost. Tito pánové patří mezi idoly z dětství, kterým se člověk snažil vždycky přiblížit a právě proto se od nich snažil brát co nejvíc.

Jaký zápas v dorosteneckém věku ti nejvíce uvízl v paměti?

V dorosteneckém věku jsem zažil hodně krásných zápasů, ale určitě mi v hlavě zůstanou ty velké proti Plzni (1:1), Slavii (4:4) nebo na domácí půdě proti tehdy prvnímu Benešovu, kdy jsem den po mých osmnáctých narozeninách podal asi nejlepší výkon v mém životě a porazili jsme ho 1:0.

Jak probíhal přechod z dorosteneckého věku do dospělého fotbalu?

Přechod z mládežnického do dospělého fotbalu byl hodně těžký. Jako brankáře mě doslova bolel. Ale vždycky jsem byl zastánce postoje, že plavat se člověk nejlépe naučí, pokud ho hodí do vody.

Jak vypadala tvá letní příprava a jak si ji skloubil s odjezdem do Anglie?

Přípravu na změnu jsem bohužel vůbec neabsolvoval, protože jsem se dostával ještě ze zranění kotníku, čili jsem v září odletěl s nadváhou a nerozehraností. V Anglii jsem měl původně hrát za univerzitní tým, který ale stál za nic, tak jsem se soustředil na hraní pro Mickleover Sports FC, kde jsem se potkal se zajímavými hráči, kteří mají nespočet zkušeností z anglické Premier League – John McGrath nebo Pablo Mills. Přičemž časem jsem se dostal do kontaktu s jedním vlivnějším člověkem, díky kterému jsem měl mít testy v klubu Kidderminster Harriers FC, které jsem měl mít v lednu. Tréninku jsem věnoval veškeré úsilí, nicméně mé tělo tenhle tlak nevydrželo a k testům nakonec ani nedošlo, jelikož mé koleno nezvládlo nastavený program a přetížilo se. S fotbalem jsem nicméně v Anglii neskončil a dokonce jsem si i zapískal dorosteneckou Premier League v zápase Derby County FC – West Bromwich Albion FC.

Jak vypadal tvůj běžný den na univerzitě?

Budíček kolem deváté hodiny, poté několik přednášek, posilovna a nějaká aktivita. Pokud se člověk nestará o peníze, tak je to zcela bezstarostný život.

A co výuka?

Výuka probíhá mnohem více formou face2face, což je velký rozdíl od českého školství. S mým programme leaderem si mailuji, volám,... Probíráme vše.

Na jak dlouho studium je a jaké budeš mít následné využití?

Studium je to na tři roky a pokud ho úspěšně dokončím, budu nosit titul BA (Hons). Využití bych rád našel v oboru, čili funkcionařině, trenéřině či ostatních věcech okolo sportu. Kromě toho si také plánuji udělat další vysokou školu, nicméně už v České republice - klasické magisterské studium.

Co tě na životě v Anglii nejvíce překvapilo?

Život v Anglii je opravdu bezstarostný a to, si myslím, má velký podpis pod chováním Angličanů. Jsou nezodpovědní, stále se smějí a neřeší. Jsou to „sluníčkáři“, kteří se na vše tváří, ale jen určité procento z toho, co poví, také splní.

Kde jsi bydlel?

Bydlel jsem na koleji, nicméně od příštího roku máme s přáteli pronajatý dům.

Jak vypadá noční život v Anglii?

Noční život v Anglii jsem si díky životosprávě, určité svědomitosti a plným plánům moc neozkoušel. Nicméně z toho, co jsem zažil, musím přiznat, že jsem nenašel rozdíl mezi pondělím a pátkem - v souvislosti s bary a kluby.

Anglické ženy a Pavel?

Anglické ženy... Raději ty české (smích).

Navštívil jsi nějaký zápas?

Už i díky praxi nebo zapálení jsem viděl mnoho zápasů. Viděl jsem asi čtyři zápasy Liverpoolu a zhruba osm zápasů Derby County, kteří hostili například i zázrak loňské sezóny - Leicester City.

Jaké to pro tebe bylo pískat anglický fotbal v porovnání s českým?

V Anglii jsou týmy mnohem vychovanější a je to mnohem lepší fotbal.

Koho považuješ za momentálně nejlepšího rozhodčího v ČR?

Pavla Královce.

Jak se zrodila nabídka od Mšece?

Během zimní přestávky, kdy jsem zjistil, že fotbal v Anglii je víceméně hodně vzdálenou možností, tak jsem začal spekulovat o návratu do ČR. Jak pracovním, tak fotbalovém, abych mohl zároveň i dokončit školu. První nástřel byly Doksy, kde mám řadu přátel, nicméně jsme se nedohodli a tak na řadu přišla Mšec nebo Slivenec. Rozhodl jsem se pro Mšec, kde mám také řadu kamarádů a známých. Nehledě na to, vše ohledně přesunu se řešilo s Romanem Rosenbaumem, který se o vše parádně a bez komplikací postaral.

Jaké jsou tvé momentální aktivity?

Kromě momentálního působení ve Mšeci, které už je opravdu výkonnostně, tak chuťově jen pro radost, se věnuji trénování a studiu trenérských licencí – trénuji kategorii U15 v Tatranu Rakovník, kteří hrají krajský přebor. Poté se věnuji už jen práci, což pro mě znamená komunikace a média pro SK Kladno a marketing a obchod pro Central Bohemia University. V plánu je na 1. června nastoupení do Kooperativy, nicméně to bude na úkor zbylého volného času či některé z výše uvedených pozic.

Za svou kariéru jsi měl několik gólmanských parťáků a trenérů...

Za dvacet let, co se po tomhle světě pohybuji, jsem potkal řadu zajímavých lidí, ale nejraději bych vyzdvihl rodinu a především mého dědu, který mě k fotbalu vždy vedl a také všechny trenéry, co ve mě kdy věřili. Samozřejmě bych rád poznamenal, že jsem si zahrál s mnoha talenty i vysloužilými fotbalisty, ale především nejeden z nich mi zůstal dodnes dobrým kamarádem.

Kam by jsi chtěl svou bohatou a nevšední kariéru dotáhnout? Ať už po stránce osobní nebo fotbalové...

Postupem času se mění i priority a já pochopil, že hraním žádnou velkou díru do světa neudělám. Proto se hodlám fotbalu věnovat z té druhé strany a být v tom tak úspěšný, jak jen to půjde. Rád bych se dostal i za hranice, do Itálie, nicméně to je takový sen, který chci začít tady - v Čechách.

Autor: Redakce Rakovník