Ve sparťanském dorostu hrával s Čermákem, Delim či Konatém, nyní pomohl k udržení svému Benešovu. Byla to pro klub divoká sezona, potvrzuje David Skopec

Zápas s Hořovickem byl klíčovým zápasem k záchraně, pokud by se zápas nezvládnul, byla by to velká komplikace. V zápase jsme od začátku dominovali, kvalitně kombinovali a soupeře k ničemu nepouštěli. První poločas byl v poměru 16:2 na střely, z toho jsme měli tak 5x jasnou gólovou šanci, bohužel naše koncovka byla taková jako celou dobu na jaře, bída a bída. V kabině byla cítit nervozita, zápas jsme si skutečně mohli prohrát akorát sami, naštěstí z nás po první vstřelené brance všechno spadlo, a nakonec to skončilo 4:0, rozdíl mezi poločasy byl akorát v proměňování šancí. Gól mi radost udělal, ale nejsem hráč, který by řešil počet gólů, radost z vítězství vždycky všechno přebije.

Speciální trénink ani žádná zvláštní příprava nebyla. Trenér a celá kabina jsme se o tom bavili, ovšem to k fotbalu patří, někdy to tam padá a někdy to tam nejde dostat ani z těch největších šancí. Navíc, v naší situaci mohla být každá taková zahozená situace zlomová, takže chápu, že jsme trenérovi nadělali pár vrásek na čele, občas to bylo doopravdy už komické.

Trenér Šimáček byl s týmem od začátku sezony jako asistent, takže v tom měl výhodu, navíc v týmu je zkušený Josef Laštovka, kterého celá kabina bere jako lídra a všichni ho respektují, takže ten trenérovi hodně pomáhá a dá se říci, že spolu tvoří takové trenérské duo. Trenér Šimáček je výborný člověk, věčně veselý a pozitivní, to se odráží i v jeho trenérské činnosti, je spravedlivý a snaží se, aby v týmu byla dobrá atmosféra.

Od prvního kola jsme hráli o záchranu, takže celou sezonu jsme byli pod určitým tlakem, který samozřejmě s blížícím se koncem sezony jenom roste. V sezoně je 34 zápasů, takže není důvod zmatkovat, samozřejmě nastali občas těžké chvíle. Každý hráč se s tím vyrovnává jinak. Já měl být na hřišti lídr, hráč, na kterého se můžou ostatní spolehnout, možná i proto jsem si připouštěl trochu větší nervozitu a občas jsem měl v hlavě negativní věci, ale to je v pořádku. Pro Benešov to byla divoká sezona, záchranu si užíváme a na poslední dvě kola se hodně těšíme.

Tým prošel před sezonou velkými změnami, ke změnám docházelo i v průběhu a tým nebyl pořádně ustálený, přišlo několik cizinců, z nichž pro nás byl velkou posilou Ilya Zubkov, který si ovšem hned na začátku jara přetrhl vazy v kotníku a je bohužel stále zraněný. Naštěstí se v Benešově drží taková ,,Benešovská parta“ v čele s Martinem Turkem a Josefem Laštovkou, která tvoří jádro kabiny. Máme poměrně mladý tým, ve kterém jsou talentovaní fotbalisté, chci hlavně vyzdvihnout Luboše Balatu, v každém zápase ostatní převyšoval, ukazoval obrovskou herní kvalitu a sílu, v zápasech měl obrovské odhodlání, abychom jako tým uspěli, proto jsem si jistý, že dlouho nebudu jediný vítěz této ankety.

To může mít jediný důvod, nebyl jsem dost dobrý. Pro mě to byl splněný sen, do smrti na to nezapomenu, hlavně děkuji trenéru Petru Havlíčkovi, který se mi natolik věnoval, že jsem se do takového týmu vůbec dostal. Bohužel jsem hráče nepřevyšoval o tolik, kolik bylo potřeba, abych tam zůstal, dělal jsem proto maximum, stálo to nejenom mě, ale i mého otce spousty času a úsilí, konec byl ale takový hodně hořký a zvláštní a pro mě je těžké se s tím vyrovnat.

Je to největší klub u nás, v České Republice není pro rozvoj 18letého kluka lepší klub. Já jsem měl štěstí na trenéra Holoubka, Janouška a Martina Haška, kteří mě vedli, z toho důvodu jsem si odnesl spousty fotbalových dovedností a zkušeností, které se snažím využívat, nejvíce si ovšem cením zážitků, přátelství a kamarádů, které jsou na celý život. V týmu jsem si samozřejmě zahrál například s Alešem Čermákem, Simonem Delim, Davidem Hovorkou, Tiémoko Konatem apod. Ale za nejlepšího spoluhráče ve Spartě považuju Patrika Čavoše, to byl můj parťák ze středu zálohy!

Do budoucna bych se moc rád posunul na takovou úroveň, abych se mohl věnovat pouze fotbalu a přemýšlet pouze nad tím, jak se stát lepším fotbalistou.

Věnuji se studiu, hlásím se na FTVS, na kterou bych se moc rád dostal a úspěšně ji dokončil, studentský život má výhodu spousty volného času, takže se můžu naplno věnovat fotbalu, z toho důvodu chci mít studijní život co nejdelší! (smích)

Držím palce a věřím Olympii, Jirny nemám v oblibě z několika věcí a nepovažuji je za fotbalově nejlepší tým soutěže. Škoda ztráty Vltavínu, ten se mi zdá v soutěži jako fotbalově nejlepší tým.

Poslední dva zápasy si chceme hlavně užít, za průběh v sezoně si to zasloužíme, sezona byla dlouhá, psychicky hodně náročná. Do Převýšova pojedeme s čistou hlavou, očekávám pěkný fotbal, doufám, že bude padat hodně branek a na konci budeme slavit vítězství. V posledním domácím zápase bychom samozřejmě moc rádi zvítězili, také, aby lidé, co se přijdou podívat, pobavili, večer to společně všichni oslavili, na dovolenou odjížděli s dobrou náladou a těšili se na novou sezonu, která nás ve třetí lize čeká!