Velešínský Filip Schneider: Malou desítku mi kluci po vyhraném zápase dovolí už teď!

Filip Schneider, Hráč 23. kola, je nejmladším členem kádru Velešína. Stále ještě sedmnáctiletý brankář patří k velkým poctivcům, když nevynechá jediný trénink. Jak hodnotí dosavadní průběh sezóny z pohledu Velešína a jak bere, že je v týmu nejčastějším terčem vtípků?

Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.
0
Do sestavy kola jste se dostal za výkon proti Dobré Vodě. Zachytal jste si?
Tak určitě (úsměv). Dobrá Voda nebyla moc nebezpečná, a když už se do šance dostali, buď jsem zakročil já, nebo jeden z našich obránců. Bohužel obdržený gól padl po mé chybě.
Trenér Kysela zmínil vaše „počáteční hrátky, při kterých vstávaly vlasy na hlavě.“ Co tím myslel?
Zřejmě měl na mysli situaci, kdy jsem dostal malou domů a pokoušel jsem se přehodit dobíhajícího útočníka hostů. Pokus o přehození sice vyšel, ale hned vzápětí hostující útočník míč získal a nahrával před prázdnou branku, kde naštěstí dobíhající hráč minul.
V bráně se střídáte s Jakubem Kothánkem. Vyhovuje vám to? Jaký je to parťák a brankář?
Vyhovuje, máme to nastavené tak, že kdo nechytá v sobotu za áčko, chodí v neděli za béčko, takže úplně bez problému. Brankář je hodně kvalitní, i když občas udělá nějakou tu chybu, ale to občas každý (úsměv). Chtěl bych vyzdvihnout jeho schopnost vychytat útočníka v souboji jeden na jednoho, v tomhle je nepřekonatelný.
Teď jedete do Hradce, máte dopředu dáno, kdo bude chytat? Jaký zápas čekáte?
V Hradci bude chytat Indy (Jakub Kothánek). Myslím si, že Hradec bude nepříjemným soupeřem, ale vyhrajeme 2:0 a večer se půjdeme kouknout na finále Ligy mistrů.
Jak hodnotíte sezónu Velešína?
Podzimní část sezóny bych hodnotil celkem kladně. Začátek jara jsme víceméně zvládli až na debakl v Nové Včelnici. Poté nastal herní útlum a nedokázali jsme vyhrát pět domácích zápasů v řadě. A to nás stálo boj o první místo. Myslím, že když skončíme do čtvrtého místa, budeme sezónu považovat za úspěšnou.
Brzo vám bude osmnáct let. Jak se těšíte na své první pivo v životě?
První pivo to určitě nebude. Malou desítku už mi kluci v kabině po vyhraném zápase dovolí (úsměv).
Nestačili vás spoluhráči ještě před osmnáctinami zkazit? Kdo se o to nejvíc snažil?
Nestačili. Kdo nejvíc, to si nevybavím, ale pokoušela se o to určitě polovina týmu...
Máte prý velkou fanynku v osobě mamky. Jak se podpora projevuje?
Ano, ano. Kdyby nebylo mamky, tak fotbal snad ani nehraju. Vozí mě dvakrát týdně na tréninky, myslím, že bych spočítal na prstech jedné ruky, kolik vynechala našich zápasů, od žáků až do teď. Vlastně má i velký podíl na tom, že jsem vyhrál titul hráče kola. A za to ji patří velký dík. Díky mami (úsměv). Fandí mi ještě děda, ale mamka o něco víc (úsměv).
V kabině jste častým terčem vtípků. Jak to berete? Koho ze spoluhráčů se nejvíc bojíte?
Zřejmě to bude tím, že jsem v kabině nejmladší a nemůžu se nějak zvlášť bránit. Vtípky na moji adresu beru s humorem, už jsem si zvykl za ty roky. Neřekl bych, že se někoho bojím, ale když se Zaty (Jakub Zatloukal) na hřišti naštve, tak z něj jde trošku strach (úsměv).
Právě z kabiny mi přišel úkol zeptat se na následující otázky. Prý kdy se naučíte chytat? A proč se bojíte míče – zda už vám někdy nějak ublížil?
No kdy se naučím chytat… Na konci tréninku většinou dáváme soutěž ve střelbě z vápna o kliky, střelci klikují devět z deseti sérií, myslím, že toto mluví za vše (úsměv). Neřekl bych, že se bojím míče, jen se na tréninku nechci zranit, abych byl fit na zápas, tak se občas uhnu!

Komentáře

Pro psaní komentářů musíte být přihlášen.