Pomalu začínám být hypochondr, směje se Ludvík Tůma

05.05.2017 19:58 Jan Laluch

Dvakrát vyhrál hlasování o Hráče kola, v obou případech to bylo za jeho výkon v prvním zápase po návratu po zranění. Jak Ludvík Tůma vzpomíná na působení v Karlových Varech, těší se na blížící se derby? Bude fandit Čechům na začínajícím mistrovství světa?

Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.

Ludvíku, gratuluji k vašemu již druhému vítězství v hlasování o Hráče kola. Vzpomínáte si ještě na to první?

Moc děkuji. Vzpomínám, paradoxně jsem vyhrál také po prvním zápase po zranění. Liší se ale v tom, že tenkrát se hrálo o postup, teď naopak o záchranu.

Tehdy jste nastupoval ještě za Karlovy Vary. Jak na štaci u Buldoků vzpomínáte?

Buldoky budu mít vždy v srdíčku. Mám tam spoustu kamarádů jak ve vedení, tak v týmu, realizačním i přímo na hřišti. Začínal jsem tam už v sedmnácti letech ve třetí lize, když si mě vytáhl trenér Dreiseitl. Už tehdy jsem sbíral zkušenosti po boku Karla Tichoty. Vlastně většinu své dosavadní kariéry jsem odehrál ve Varech, za což jim tímto děkuji.

Vraťme se ale ještě k tomuto kolu v divizi. Svým gólem jste dovedl Ostrov k výhře nad Aritmou, jaký to byl zápas?

Šlo o vyrovnaný zápas s menší převahou pro nás, byl to boj ve středu pole. Aritma hrála hodně na centry a nákopy, ale s Honzou Tolarem a celou obranou jsme si je pohlídali. Když jsme získali balón, zkoušeli jsme chodit do rychlých kontrů a myslím, že po dvacáté minutě se nám dařilo a byli jsme lepší. Škoda jen, že jsme nedali gól už do poločasu, mohlo to být klidnější.

A co tedy druhý poločas, ve kterém jste dal kýžený gól?

Vypadal stejně, než přišla 78. minuta, kdy mi to „Tolda“ připravil, já do balónu praštil a skončil až v bráně. Takhle mě to naučil Jirka Pazdera – byl technický hráč, ale jen na místě, moc se nemohl hýbat. Ale když do toho praštil, dopadlo to podobně (smích). Ke konci utkání jsme měli trochu štěstí, do našeho vápna chodil jeden centr za druhým, ale vůlí a bojovností celého týmu jsme tři body zaslouženě ubojovali.

Byl to váš první start po dlouhém zranění, jak jste už zmínil. Co vám přesně bylo?

Konečně jsem zase mohl nastoupit a klukům pomoci. Zranil jsem se v předposledním přípravném zápase s Rakovníkem, byl to smolný moment. Při našem rohu jsem vyskočil nejvýše, při dopadu šlápl na nohu protihráče a zlomil si zánártní kůstku. Pomalu začínám být hypochondr jako můj nejlepší kamarád z FC WC Horní Slavkov Jirka Červenka. Měl jsem chybět asi dva měsíce, ale po šesti týdnech jsem začal individuálně trénovat a přibližně týden nato jsem byl v plném tréninkovém zápřahu.

První zápas, čisté konto, vítězný gól. Jak jste se cítil?

Hrozně šťastně. Byl jsem rád, že jsem mohl pomoci za cestou k záchraně a že jsem se nezranil (smích). Vzadu jsme to odmakali a můj gól? Super, ale ve finále je úplně jedno, kdo ho dá. Nebo za něj něco dostanu (smích)?

Spíš něco ještě zaplatíte do klubové kasy, ne (smích)?

To asi ano, jsem zvyklý platit hodně do kasy. Teď si ale nejspíš budu muset půjčit od svého mecenáše Martina Chmelíka (smích).

Na konci května vás čeká derby s Karlovými Vary. Těšíte se na utkání?

Moc! Vůbec mi nevadí, že ztratí zrovna s námi (smích). Případný gól samozřejmě slavit nebudu (smích). Mohla by padnout i nejvyšší ostrovská návštěva v sezóně a byl bych jedině rád, tímto všechny fanoušky zvu.

Přejete právě Buldokům, aby postoupili do ČFL? Nebo byste na prvním místě viděl radši Čížovou, potažmo Motorlet?

Buldokům nepřeji jediné, aby s námi bodovali! Jinak vždy jen to nejlepší. Takže samozřejmě i to, aby soutěž vyhráli.

Kolik kopaček vystřídáte za jednu sezónu a kolik vám jich už prošlo pod rukama za život?

Za sezónu vystřídám tak dvoje kopačky, řekl bych. Za život jsem jich měl už nespočet. Ale jelikož kupuji ploutve vzhledem k mojí noze, mám to o něco dražší (smích).

O fotbalistech kolují stereotypy, co se týče jejich intelektu. Tvrzení, že mají míč místo mozku, mluví za vše. Neštve vás to občas?

Je mi to úplně jedno, ať si každý říká, co chce. Jestli to ale někdo tvrdí jen kvůli tomu, že se jedná o fotbalistu, tak je dle mého blbec on sám. Ať ho pozná jako člověka a pak si na něj udělá názor.

A co porovnání například s hokejisty?

Já tohle neřeším. Mám kamarády i mezi hokejisty a ti, co neznám, jsou mi jedno. Když mi člověk sedí, je jedno, co dělá za sport. Například moji dva dobří kamarádi Jára Carda Polák a Štěpán Mosler hrají basketbal a florbal.

Když jsme u hokeje, začíná mistrovství světa v hokeji. Naši reprezentaci čeká pěkně ostrý start s Kanadou. Povede se nám vstup do šampionátu?

Jasně, že se nám povede zápas i celý šampionát. Už by to chtělo medaili! Jsem velký fanda všeho, co hrají Češi.

A co celkový vítěz turnaje?

Přál bych si a doufám, že naše reprezentace získá nějaký ten kov. Jak se ale dívám na výběr Kanady, tak je zlato asi zase jejich.

Jsme strážci zlatého hattricku, musíme věřit! Především v souvislosti s jedním z pořadatelských měst, Paříží, se hovoří o možné hrozbě teroristického útoku.

Je hnus, že se vůbec něco takového děje! Věřím, že si to pořadatelé pohlídají a nic se nestane.

Zpět ale k fotbalu a divizi. Dokážete potvrdit vítězství nad Aritmou také v Klatovech, kam zajíždíte?

Jedeme tam zvítězit, to je jasné. Nesmíme hrát ustrašeně a brát si do hlav, kde se v tabulce nacházíme. Podle mě je v Ostrově dost silný kádr na to, aby se divize udržela!

Díky za rozhovor!

Já děkuji a snad zase někdy (smích). Musím zmínit a speciálně poděkovat znovu mamce, která chudák nespala, aby se tento rozhovor uskutečnil. Samozřejmě děkuji všem, co hlasovali, a přijďte podpořit Ostrováky v boji o záchranu!

Autor: Jan Laluch