Učitel sebeobrany Dominik Němec chvaty na hřišti nepoužívá

14.04.2017 00:40 Jan Laluch

Oproti našemu minulému rozhovoru se toho v životě Dominika Němce událo hodně. Změnil povolání, studuje novou školu a učí děti v Praze kung-fu a sebeobranu. To je jen ochutnávka z našeho povídání! Přejeme příjemné počtení.

Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.

Dominiku, gratuluji k vašemu druhému titulu Hráče kola. Tentokrát jste ho získal po vítězném utkání s Rokycany, jak jste ho viděl z vašeho pohledu?

Bylo to vyrovnané utkání. Měli jsme hodně šancí, ale neproměnili jsme je. Na začátku padl rychlý gól, který to držel. Rokycany hrály dobře, ale my máme v bráně Capoucha, ten někdy v 80. minutě chytl gólovku. Měli jsme štěstí, že jsme vítězství ubránili. Byl to zápas zkrátka nahoru-dolů.

Nebál jste se, že vás po těch spálených tutovkách Rokycany potrestají z nějaké náhodné střely na bránu?

Občas se nám to stává, máme hodně šancí a soupeř nás pak ztrestá. Naštěstí je u nás v bráně ale „Capi“, který ty rozhodující střely pochytá. Máme takovouto formu poslední tři zápasy, i když jsme neměli jednoho nemocného obránce, tak jsme výhru ubránili. Hráli jsme každý za každého, nikdo nedělal zbytečné chyby, které občas děláme.

Tatran momentálně drží osmé místo v tabulce se ziskem třiceti bodů. O klidných vodách se však mluvit rozhodně nedá, že?

To se nedá. Rozdíl mezi námi a spodem tabulky není tak velký, teď bychom rozhodně potřebovali bodovat v Jankově, tím by se to trochu roztrhlo. Porazili jsme týmy pod námi, kdybychom vyhráli i nad Jankovem, tak bychom byli klidnější. Přichází klíčový zápas. Bude to ale boj klasicky až do konce sezóny.

Jankov v minulém kole překvapivě porazil Motorlet. Nenahnal vám tento výsledek trochu strach?

Samozřejmě máme ze soupeře zdravý respekt, ale vůbec se ho nebojíme. Musíme prostě vyhrát, abychom měli klid, to samé jsme si řekli i proti Rokycanům. Ty jsou týmem, který sice nepostupuje a hrají ve středu tabulky, ale poráží i těžké soupeře, protože mají svůj klid. Vítězství nad Rokycany nás nakoplo a věříme, že si pohodu přeneseme i do utkání s Jankovem.

Říká se, že druhá sezóna v nové soutěži bývá nejtěžší. Vnímáte tento ročník po loňské premiéře Sedlčan v divizi také obtížněji?

Určitě je to oproti minulé sezóně rozdíl. Říká se, že nováček má štěstí, což jsme my loni potvrdili, když jsme navíc postoupili z kraje až ze čtvrtého místa. Druhá sezóna je pro nás opravdu těžká. Měli jsme krizi na konci podzimu, spousta hráčů byla nemocná, i nyní máme absence. Je to pro nás ze všech stran těžké a uvidíme, jaká bude další sezóna, pokud se udržíme. Snad ano (úsměv).

Na čele soutěže se drží Čížová, kterou pronásledují Karlovy Vary a Motorlet Praha. Komu byste přál postup do ČFL a koho favorizujete?

Těžko říct. Osobně Čížovou moc nemusím, tamní hřiště snad ani nemůže vyhovovat divizi, nemám to tam moc rád. Čížová to uhrává způsobem, že kupuje známé zkušené hráče, zatímco my jsme všichni vyrostli v Sedlčanech a okolí a hrajeme za náš klub. Favorizuji Motorlet, hraje jeden z nejlepších fotbalů, co jsem v divizi viděl. Jeho hráči jsou běhaví, mají tah na bránu. Myslím si, že Motorlet dopadne lépe než Vary a nakonec i postoupí. Také jim to asi i více přeji.

Už v našem prvním rozhovoru jsme se bavili o tom, že ovládáte sebeobranu. Rozšířil jste si od té doby své znalosti a dovednosti?

Učím malé kluky v Praze kung-fu a sebeobranu. Jsou dobří, akorát se jim musí pořád opakovat, že jde o SEBEOBRANU. Výchova je důležitá, nesmí se jen tak „řezat“, aby se z nich nestali nějací chuligáni jako na fotbale, to by bylo špatné. Učím je nejzákladnější chvaty jako dva na jednoho nebo jeden na jednoho. Žádné návody na kopání na zemi, praní na diskotékách nebo podobné hovadiny, čistě jen sebeobranu.

Jak se vám daří krotit emoce, abyste občas některý z chvatů nepoužil na hřišti?

Takový já nejsem, občas spíš přitvrdím při hře. Nějaké chvaty do fotbalu nepatří, a to samé učím i kluky, tohle je úplně jiný sport. Takže já jsem jen občas tvrdší při hře a maximálně se při nějakých hádkách postrkujeme s protihráčem, ale to nic neznamená, je to spíš o tom, že se nechci nechat dát. Kdybych použil nějaké chvaty, to bych musel být úplný vůl (úsměv).

Změnil jste také povolání. Kde momentálně pracujete?

Pracuji nově u bezpečnostních složek na letišti.

Setkal jste se už s nějakými kuriozitami?

Zatím moc nesetkal. I kdyby ano, máme podepsáno, že o tom nesmíme mluvit. Na to máme naši tiskovou mluvčí, která by vám měla vše správně říct (smích). Jistě mě chápete (úsměv).

Máte nějaké další koníčky kromě fotbalu nebo bojových umění?

Hodně čtu. Baví mě zpravodajská nebo vojenská literatura a podobně. Nově také chodím na školu, na ochranu obyvatelstva, která mě také hodně baví. Máme spoustu zajímavých předmětů. Konečně jsem se naučil plavat, doteď jsem to neuměl. V tomto ohledu a dalších podobných věcech je tato škola také skvělá.

Chcete něco na závěr vzkázat fanouškům?

Samozřejmě jim moc děkuji. Ani nevím, že jsem nějakou anketu vyhrál, nesledoval jsem to. Určitě bych chtěl alespoň naše fanoušky pozvat na další domácí zápas, máme jednu z největších návštěvností, a i díky nim dokážeme porazit i silnější soupeře, protože atmosféra v Sedlčanech je prostě skvělá.

Autor: Jan Laluch