Hrát druhou ligu jako profík není zas až tak lukrativní job, tvrdí tachovský Martin Knakal

Tachov ve čtyřech jarních zápasech nenašel přemožitele, není tak divu, že západočeský klub dodal druhého hráče kola. Na Matěje Kyndla navázal exligový stoper Martin Knakal, jenž se podílel na výhře Tachova proti Vltavínu jedním gólem a zvolili jste ho Hráčem kola. 

Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.
0
V Tachově už jste působil v době, kdy hrál divizi. Teď se tlačí na čelo ČFL. V čem dělá pokroky?
Do Tachova jsem přišel před třemi lety, měli jsme skvělý tým a divizi s přehledem vyhráli. První rok v ČFL byl tak trošku na rozkoukání, seznámení se s jiným fotbalem, ale povedlo se nám zachránit, což bylo po nevydařeném podzimu bráno jako malý zázrak. Nyní jsme zhruba po roce a půl ve stejném složení a tým si sedl, toť vše.
Věřili byste si i na druhou ligu? Není k ní nyní tak daleko…
Bylo by to krásné, ale jsme nohama na zemi, druhá liga je hodně daleko.
Čtyři jarní zápasy, čtyři výhry. Co za touto formou je?
Neřekl bych formou, ale systémem naší práce. Máme skvělé vedení, super kouče a realizačního týmu, který se o nás skvěle stará, vynikající fotbalisty v týmu a dobré zázemí, to vše stojí za našimi výsledky.
Na jaře hrajete atraktivní fotbal, s hodně vstřelenými brankami. Musíte jako stoper spoluhráče hodně krotit, aby nezapomínali na bránění?
Ne, kluci vědí, co mají hrát, když budou dávat každý zápas hodně branek, tak se zlobit nebudu. My vzadu musíme být naopak více obezřetní na bránění.
Máte za sebou desítky zápasů v první lize, ale v poměrně nízkém věku jste vrcholový fotbal opustil. Bylo to těžké, začít řešit „pofotbalový“ život asi dříve, než jste čekal?
Profi jsem ukončil v 28 letech, hrát druhou ligu jako profík není zas až tak lukrativní job, jak si možná někdo myslí. Našel jsem si skvělou práci, která mě baví, dělám ve stavebnictví, k tomu amatérsky fotbal a mám se po finanční stránce lépe.
Čeho si ve své fotbalové kariéře ceníte nejvíce?
Je toho více – šance zahrát si ligu, kvalifikace na ME U21, zahraniční přestup...
Neříkáte si, vzhledem k tomu, jak jste měl našlápnuto a hrál za repre U21, že jste mohl či měl ve fotbale dokázat ještě víc?
Asi jsem mohl dokázat více, ale myslím, že jenom s tím, že umím házet „jenom auty“, jsem toho dokázal dost (úsměv). Každopádně na kdyby se nehraje.
Je něco, co byste udělal jinak, kdybyste se mohl vrátit do určitého bodu kariéry?
Tak určitě, byla rozhodnutí, které bych s postupem času vzal zpět, ale nelituji ničeho. Mám skvělou manželku, jsme spolu od ledna 2000, od začátku v dorostu, krásnou dcerku, které je nyní 6 let a teď v létě čekáme druhého potomka. Zatím nevíme, zda to bude kluk či holka.
Jak se daří bratrovi Petrovi? Hraje v Doubravce divizi, snahu hrát ve stejném týmu jste neměli?
Petr má skvělou, ale časově náročnou práci. Divizi myslím zvládá bezproblémově. Snaha hrát spolu byla, nakonec se to nepovedlo, ale nikdy neříkej nikdy. Třeba se ještě na trávníku spolu potkáme.
Trenér Vaigl vedl jak bráchu v Doubravce, tak nyní vás v Tachově. Jaký je to trenér?
To je složitá otázka (smích). Ne, Pavel je hodně náročný trenér a fotbal miluje. Je v úzkém kontaktu s Viktorkou Plzeň a tím pádem máme i podobné tréninky, které nás baví.
Kapitán Domažlic Petr Mužík vám v dalším zápase s Benešovem věští remízu. Co tomu říkáte?
To si řekněme v sobotu po zápase, doufám, že Peťovo věštbu vyvrátíme a Benešov porazíme.
Autor rozhovoru: Michal Špírek

Komentáře

Pro psaní komentářů musíte být přihlášen.