"Kdybychom předváděli podobně bojovný a zarputilý výkon, jako proti Hamrům, hrajeme lepší střed tabulky. Bohužel tomu tak nebylo", hodnotí podzim brankář Vojta Šmahel

Do Svratky jsem se dostal tak, že po roční pauze mě oslovili staří známí (kluci Vítkovi a Ondry), jestli bych neměl zájem. Řekl jsem, že ano a následně mi zavolal pan Mládek a na všem jsme se domluvili. Hned první zápas se mi povedl, když jsme skvělou týmovou hrou a bojovným výkonem porazili silné Hamry. Ten zápas mi hodně pomohl po psychické stránce, řekl jsem si „OK Vojto, ještě něco umíš“ a od toho jsem se odrazil do zbytku podzimu. Už odmala jsem chodil do Svratky s dědou na zápasy a i proto mám k místnímu fotbalu vztah. Vzpomínám, jak jsme se o poločase vždy stavili v Díře, děda na pivko a já na limču. Právě děda byl v mém fotbalovém životě důležitá osoba, když mě například vozil na tréninky do Chrudimi. Vzhledem k tomu, že to byl svratecký patriot, měl by dnes určitým způsobem radost. K fotbalu jsem se dostal tak, že u nás v Krouně možnost žádného jiného sportu nebyla, a i kdyby byla, stejně bych zvolil fotbal.

V Chrudimi jsem strávil mnoho let, než jsem ve 14 letech odešel na hostování do Hlinska, které přece jen bylo blíže. Na střední školu jsem odešel do Prahy, kde jsem postupně hrál za Bohemians, Vyšehrad (Laviho jsem tam nepotkal) a Žižkov. Ani o jednom z angažmá nelze tvrdit, že bylo povedené. V tu dobu jsem si zároveň uvědomil, že fotbal je pro mě především koníček a hlubší ambice v něm nemám. Možná jsem byl na jednu stranu i trošku líný a pohodlný, když jsem to viděl v porovnání se svým spolubydlícím (současný kapitán ligové Dukly), který fotbalu obětoval vše. Po návratu z Prahy jsem se začal věnovat svému oboru, který mám vystudovaný a to IT. V té době jsem hrál za Sokol Prosetín, kde se nám v baráži nepodařilo udržet A-třídu. Následně se nedařilo ani v B-třídě a tak jsem po půlce sezóny odešel na hostování do Svratoucha, kde jsem po zpackaném podzimu pomohl na jaře zachránit okres (zatímco Prosetín do něj spadl z B třídy). Post brankáře jsem si vyloženě nevybral, naopak jsem hrával v poli, v neděli ráno však stálý brankář musel do kostela, já šel do brány a zrovna ten zápas si mě vybral chrudimský trenér jako gólmana.

Z týmů, kde jsem působil, bych asi nejvíce vyzvedl Chrudim, byl jsem tam nejdéle, byli jsme dobrý ročník a celkem se nám i dařilo.

Na okresní poměry je to paráda. Neznám příliš podobných. Myslím, že by tady slušela klidně i vyšší soutěž a doufám, že postupem času se tomu třeba přiblížíme. Máme mladý tým a mnoho kluků se může posouvat dál.

Soustředění bylo super. Na táhle úrovni je podle mě víc, než kdekoliv jinde důležitá fungující kabina, abychom na tréninky a zápasy chodili rádi a od toho se poté odráží i samotný výkon na hřišti. Myslím, že jsme zažili spoustu zajímavých chvil, které nás v tomto směru posunou. Pochopitelně jsme i něco natrénovali, ale to je během soustředěních samozřejmé. Zpívání bych nechal bez hlubšího komentáře, zpívám rád, ale nemyslím, že jsem skvělý zpěvák

Řeknu to narovinu, kdybychom předváděli podobně bojovný a zarputilý výkon, jako proti Hamrům, hrajeme lepší střed tabulky. Bohužel tomu tak nebylo a tak i vlivem zranění a dalších věcí jsme tam, kde jsme. Musíme doufat, že jaro bude lepší. Hlavně na domácí půdě musíme navázat na výkony ze začátku podzimu. Chtělo by to se chytnout hned v prvním kole, kdy nás čeká těžká Osová Bítýška a dostat se do laufu. Vzhledem k nepříliš povedenému podzimu mi bude stačit, když se nebudeme muset v posledních kolech strachovat o záchranu.

Hráli jsme s týmem středu tabulky chrudimského okresu, který má velmi silnou osu týmu. Prohrávali jsme po nešťastném, ale „hezkém“ vlastňáku Petra Moučky. První poločas jsme naráželi na gólmana hostí a nepříliš povedenou předfinální fázi. Druhý poločas byl již lepší. Vlivem prostřídání a čerstvé krve jsme dokázali tyto situace lépe zvládat a nakonec nám tam napadaly čtyři branky. Zranění bohužel k fotbalu patří, klukům přeji brzké uzdravení, aby do začátku sezony byli fit.

Zápas se Rváčovem hodnotím velmi pozitivně, porazili jsme a především přehráli elitní tým chrudimského okresního přeboru. Generálka a výhra 6:3 mě těší pouze výsledkem. Druhý poločas byl z mého pohledu takový pouťový sranda zápas a doufám, že v tom nebudeme pokračovat nyní proti Bítýšce. Přípravu celkově hodnotím pozitivně, soustředění se povedlo, přípravné zápasy taky. Snad se podobně budeme prezentovat i v mistrákách. Fotbal umíme, tak si věřit a hrát v klidu a uvolněně.

Vzhledem k tomu, že je to blízko našemu společnému zaměstnání a Lůca z Čáslavi pochází, byla to jasná volba. Máme menší útulný byt, roztomilého pejska a jsme spokojení.

Pochopitelně plánujeme, ale zatím to není na pořadu dne.

Zrovna tuhle položku v sazebníku jsem moc nesledoval, nicméně si myslím, že tam je 5 litrů nějaké tekuté dobroty.

Vojto děkuji za rozhovor a ať se ti daří!