Okresní přebor se od III. třídy nikterak neliší, dodává stříbrný Martin Votýpka

28.08.2015 19:32 Imrich Hrabovský

První kolo okresního přeboru v novém ročníku již má odhlasováno a včera jsme vás informovali a vítězné trojici. Jelikož s výhercem Michalem Postlem jsme diskutovali prakticky nedávno, společně jsme se proto domluvili, že vyzpovídáme v pořadí druhého Martina Votýpku z Větřní. Ten odehrál vynikající zápas a stal se nejlepším článkem svého týmu. O slova chvalšinského středopolaře ale nepřijdete, jelikož jsme přichystali jeho děkovné vjádření k vítězství (článek čtěte zde).

Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.

Martine, v nové soutěži Vás hned na úvod čekal nelehký soupeř. Cítil jste nervozitu?

To asi není ten správný výraz. Možná jsem cítil trochu respektu, ale nervózní jsem rozhodně nebyl. Odchytal jsem již mnoho těžkých zápasů, takže vyděšen ze soupeře opravdu nejsem.

Odehrál jste dobré utkání, zadařilo se Vám. Cítil jste se tedy sebejistě?

Ano. Utkání sice lehké nebylo, prakticky pořád jsme byli pod tlakem, ale to se také odvíjelo od toho, v jaké jsme přijeli sestavě a v jaké se na nás vrhnul Frymburk. Nedokázali jsme prověřit my je, já jsem měl hodně práce, ale byl jsem sebejistý.

V čem je hra v okresním přeboru oproti III. třídě jiná?

Neřekl bych, že je nějak rozdílná. V něčem nepatrně dozajista ano, ale není to nic, na co by si musel nováček zvykat. Herně se tyto dvě sousedící soutěže téměř shodují.

Vraťme se k samotné nominaci. Věděl jste po zápase, že budete nominován do sestavy kola?

Kdepak, vůbec ne. Neměl jsem ani tušení, že se můj výkon odrazí natolik, že se dostanu do této ankety a budu soutěžit o titul o hráče kola.

A co v samotném průběhu hlasování?

To už jsem o tom věděl, ale nějak zvláštně jsem to neřešil. Nechal jsem to tak, jak to je a průběh jsem sám nijak neovlivňoval.

Pojďme se teď bavit o Vás. Kolik Vám bylo let, když jste začal hrát fotbal?

Bylo mi kolem osmi až devíti lety. Nepamatuji si to úplně přesně, ale mám tušení, že mě k fotbalu přivedl můj taťka a byla to pro mě jasná a jediná volba, jelikož tady ve Větřní bylo jen malé fotbalové hřiště a nic jiného se tu prakticky vytvářet nedalo.

Jste už od začátku brankář nebo jste se k této pozici postupně dopracoval?

To navazuje na tu minulost a mé začátky. Na hřišti většinou hrávali starší kluci, zhruba kolem patnácti až šestnácti lety, a když chtěl s nimi hrát takový mladík, jako jsem byl já, musel jít bezpodmínečně do brány. Pak už mi to tak nějak zůstalo.

Vstřelil jste někdy branku?

Samozřejmě. V minulém ročníku jsem se dvakrát prosadil z pokutových kopů. Když je na řadě penalta, většinou ji kopu já, trenéři mi v tomto ohledu dostatečně důvěřují.

Vzpomínáte si na tu nejzajímavější?

Nejzajímavější? To asi ne, žádná asi nebyla ničím výjimečná. Každou penaltu se snažím mířit do horní poloviny branky a do kopu se snažím přidat více razance, abych gólmanovi nedal příliš mnoho šancí.

Kolika kluby jste za svou dosavadní kariéru prošel?

Jak již jsem nastínil, začal jsem ve Větřní a tam také hraji nadále. Navíc od začátku této sezóny působím na střídavé starty v českokrumlovském Slavoji.

Čeho byste v tomto sportu chtěl dosáhnout, klidně se trochu zasněte.

Nekladu zbytečně vysoké cíle. Bohatě by mi stačilo, kdybych se dostal k tomu, abych si zahrál divizi. Samozřejmě se větším úspěchům nebráním.

A je něco, co vám utkvěli v paměti, na co nezapomenete?

Nikdy nezapomenu na svůj první zápas, který jsem si zahrál za A tým Větřní.

Co naopak nějaké zklamání?

Nic si nevybavuji, takže něco, co by mě vyloženě zklamalo, jsem nezažil.

Dobře, vybočme od fotbalu a povězte nám, jaké máte koníčky.

Koníčků moc nemám, jelikož na ně nezbývá čas. Teď přes prázdniny chodím na brigádu, která je opravdový žrout času a jinak je zase škola. Když mi nějaké volno zbyde, trávím jej zejména na tréninku, případně na zápase anebo doma odpočívám.

Jak se Vám vede u děvčat?

No, to opravdu nevím, to bych asi vynechal (smích).

Řadíte se mezi čtenáře našeho portálu?

Ano, sleduji průběžně každý týden výsledky.

Jak se k němu stavíte? V čem vidíte jeho přednosti?

Tak určitě je přednost v detailních reportážích o průbězích zápasů, následných hráčích utkání a dalších těchto podobných detailech, které se od toho všeho odvíjí.

Našel byste naopak něco, kde projekt strádá nebo co mu chybí?

Ano. Trošku u vás postrádám tabulku střelců, což je opravdová škoda.

Nyní Vám dám prostor promluvit k přátelům, spoluhráčům a fanouškům. Co byste jim vzkázal?

Chtěl bych vážně poděkovat jak rodině včetně přátel, tak i spoluhráčům a našim fanouškům. Bez nich bych nesáhl ničeho, co za sebou mám a nebyl bych tam, kde jsem. Patří jim opravdu velký dík.

Autor: Imrich Hrabovský