ROZHOVOR S HRÁČEM KOLA - Největší zážitek byl, když jsme vyhráli s malým fotbalem ME do dvaceti jedna let v Praze

Dobrý den, Děkuji Vám. Výhra mě potěšila a hlavně překvapila.

Portál fotbalunas sleduji pravidelně jak já, tak i můj taťka, který mi v pondělí dopoledne psal zprávu do práce, že jsem v sestavě kola a že mi gratuluje. Největší podporu jsem měl u rodiny, která mi poslala nejvíc hlasů a potom u kamarádů.

Je to příjemné zpestření.

Zápas se hrál v těžkých podmínkách, kdy hřiště bylo zmrzlé a bylo pod nulou. V první půli jsme měli více ze hry a Bíteš do ničeho nepustili, ale sami jsme si moc šancí nevytvořili. Naopak hned na začátku druhého poločasu jsme dali branku a zápas kontrolovali a nakonec Muska přidal druhou branku.

V zápase jsem měl snad jen jeden zákrok, kdy jsem musel řešit těžkou situaci. Myslím si, že jsem si to dobře podirigoval a postahoval centry. Letos máme skvělou obranu a kluci Bíteš do ničeho nepustili.

Já jsem nadmíru spokojený, kdyby mi někdo řekl před sezónou, že skončíme čtvrtí, tak bych mu asi nevěřil. A to jsme ještě hromadu bodů poztráceli úplně zbytečně, mohli jsme být minimálně na třetím místě. V kabině panuje skvělá nálada a doufám, že ve svých výkonech budeme pokračovat i na jaře.

S kluky se o tom nebavíme. Máme jeden z nejmladších týmů v soutěži, ne-li úplně nejmladší. Chceme hrát dobrý fotbal, nasbírat zkušenosti a potom teprve budeme moci přemýšlet o návratu do třetí ligy.

Nejlépe se mi chytalo v zápase s Hodonínem a Uherským Brodem. V Brodě jsme nakonec urvali vítězství 2:1, které nás nastartovalo k několika vítězným utkáním v závěru podzimu. Oproti tomu jsem měl horší zápas s Polnou.

Můj taťka byl brankář, ale mě to do branky nikdy netáhlo. S fotbalem jsem začínal v rodných Velkých Pavlovicích a od malička jsem hrával stopera a nebo střed zálohy. V mladších žácích jsem šel na hostování do Břeclavi odkud jsem se asi po roce vrátil zpátky do Velkých Pavlovic, kde nebyl brankář a trenér mě tehdy poprosil jestli bych to nezkusil, že nikdo jiný si na to netroufá. V bráně už jsem zůstal a rok a půl na to jsem šel zpět do Břeclavi, ale už jako brankář. V osmnácti jsem dostal šanci jít do ligového dorostu v Hlučíně, kde jsem strávil asi osm zápasů a vracel jsem se do Břeclavi kvůli maturitní zkoušce. Postupem času jsem začal trénovat s áčkem Břeclavi, kde jsem už zůstal.

Mým vzorem je Manuel Neuer, protože se taky jako on vyžívám ve výbězích mimo šestnáctku a ve hře nohou.

Fotbalových zážitků mám spoustu, ale největší jsem zažil s malým fotbalem na Mistrovství Evropy v Praze do 21 let, které jsem vyhráli a stali se mistry Evropy.

Teď potřebuji pravidelně chytávat, abych se mohl dostat do vyšších soutěží. Říká se, že brankáři dosahují vrcholu v pozdějším věku a tak doufám, že dostanu šanci v některém týmu, který hraje první nebo druhou ligu.

Volného času moc nemám, protože ráno v šest hodin vyjedu z domu do Brna do práce, kde končím o půl čtvrté. Hned nasednu do auta a jedu směr Břeclav na trénink. Z tréninku přijíždím kolem osmé hodiny. Když jsem byl menší hrával jsem závodně tenis, takže když nemáme trénink, tak trénuju ve Velkých Pavlovicích děti tenis. Rád si zajdu do kina nebo posedět s kamarády do kavárny.