Jirka Luňák je můj velký vzor, to je pan trenér, říká s úsměv Muž kola Michal Korbel

Děkuji, nějaké gratulace proběhly hned po zveřejnění výsledků od kolegů z práce nebo spoluhráčů. Chtěl bych poděkovat každému, kdo si udělal čas a hlasoval. Speciálně bych chtěl poděkovat kolegyním z práce, duo Alena Netušilová a Darina Bílková to vzalo opravdu sportovně a přišlo mi, že si přejí moje vítězství mnohem více než já sám. Ještě bych chtěl poděkovat kolegovi, který nechtěl být jmenován, za to že obcházel celé náměstí a chytal signál WIFI, aby mohl co nejvíce hlasovat. (smích)

Jediné, co mi pokladník napsal, tak bylo jen to, abych neodpovídal nesmysly, tak snad se mi to podaří. Nevím, asi nějaký poplatek bude, myslím, že mi to bude včas oznámeno. Ale vzhledem k tomu, že jsem ještě nezaplatil příspěvky, tak mi to asi zaokrouhlí. (úsměv)

Jirka Luňák je můj velký vzor, to je pan trenér. (smích) Když jsem se v létě na Borek vracel, měl jsem asi jako jediný z kádru nějaké zkušenosti jako trenér a vzhledem k tomu, že tam nebyl nikdo, kdo by byl trenér na „plný úvazek“, nabídl jsem se, že bych mohl tréninky nějak vymyslet. Poslední cca dva a půl roku jsem se věnoval trénování dětí, od těch nejmenších až po starší žáky. Věděl jsem, že s UEFA B licencí jsem schopný vymyslet něco, co by mohlo kluky třeba bavit. Jsem rád, že jsem právě na Borku, protože když někdy na tréninku vidím, co tam předvádíme, tak si říkám, že jsem dětský fotbal nikdy neopustil. (úsměv) Na tréninky chodí kolem 14 lidí, což je na 3. třídu výborné číslo. Nyní už máme nového trenéra, který má za tým zodpovědnost a já pouze pomáhám, pro mě je to také dobře, protože jsem měl občas problém přepnout z trenéra na hráče. Jinak já osobně nějaké postupové ambice nemám, chci se fotbalem bavit a ne honit výsledky za každou cenu. Navíc si myslím, že nejsme zatím na postup připravení, nemám rád řeči typu „každého přejedeme“ a „jdeme si za postupem“. Myslím si, že pokud se budeme fotbalem bavit, budeme makat jeden za druhého, tak budeme vyhrávat a budou přicházet i dobré výsledky.

Zklamala mužská intuice. (smích) Když jsme jeli se spoluhráčem na zápas, tak jsem věděl, že Dívčice jsou někde u Zlivi (alespoň tak mi to bylo řečeno, já tam nikdy nebyl), takže jedeme, hledáme ceduli Zliv a ta nikde, tak jedem pořád rovně a najednou vidíme věže elektrárny, tak jsem si říkal, to je Temelín, to jsme asi někde jinde. Tak jsme zkusili trasu směr Olešník, kde jsme se museli zeptat na cestu, protože jsme jeli zase na opačnou stranu, než jsou Dívčice. Když už jsme dorazili do Dívčic, museli jsme se opět zeptat, kde je Dubenec. Nakonec jsme měli štěstí, že jeli okolo spoluhráči, tak jsme se jich drželi a dorazili do cíle. Jak já byl šťastný, nicméně musím uznat, že výlet to byl zajímavý. (úsměv)

Jeli jsme do Dívčic vyhrát, měli jsme zprávy, že se jim moc herně nedaří. Nevím jak ostatní, ale já osobně neměl pocit, že je přejedeme. Myslím, že mají dobrý tým, možná jsou slabší v obraně, ale v útoku byli kvalitní, což se i potvrdilo a nakonec jsme byli za bod rádi, protože jsme mohli i prohrát.

V první půlce jsme hráli dobře, dobře jsme bránili a měli jsme docela dost šancí, ale dali jenom jeden gól, domácí jsme do šancí moc nepouštěli. Domácí měli tak dvě šance. Nevím, čím to bylo, ale celý druhý poločas jsme se bránili, domácí nás tlačili, my měli občas nějaký protiútok a podle mě jsme z ničeho dali druhý gól. Myslím si, že jsme také odešli fyzicky a tím, jsme domácím ještě pomohli k tomu, aby nás ještě více zatlačili a vyrovnali, chtěl bych domácím poděkovat, já si docela zachytal. (smích) Pořekadlo je myslím v našem případě pravdivé.

Byl bych spokojený s umístěním do třetího místa, v zimě pořádně potrénovat a na jaře hrát hezký fotbal.

Já a Čtyrák, to asi nejde k sobě. To je příběh na napsání románu. Nevím, čím to je, možná prostředím. Poslední 2 roky jsem fotbal vůbec nehrál, nebyla chuť do hry, navíc jsem se věnoval studiu trenérské licence a trénování dětí, což mě velmi bavilo. Chtěl bych poděkovat Čtyráku za to, že mě na Borek uvolnili, dostal jsem novou chuť do fotbalu a je mi jedno, jakou soutěž hraji. Na Borku tom mám rád, vždy jsem se tam rád vracel, jsou tam dobré podmínky pro trénink, hezké prostředí.

Začínal jsem na Vysočině v Kamenici nad Lipou jako útočník, ale moc mě nebavilo běhat, nicméně byl jsem hodně gólový hráč (úsměv), poté jsem přestoupil do SK Čtyři Dvory, půl roku jsem byl v Ševětíně a tak nějak se pořád vracím na Borek.

Občas hraju futsal nebo sálovku, takže je to pořád s tím kulatým nesmyslem.

Věřím, že doma vyhrajeme, pokud nebudeme hrát náš skvělý ofsajd systém. Tři body zůstanou doma, ale bude to boj, tak jako vždy s tímto soupeřem. Žabovřesky nejsou žádná ořezávátka, takže to určitě nebude nic lehkého.