V zápase jsem se cítil zatím nejlépe v letošní sezóně, a to i přesto, že v kabině chybělo zrcadlo, směje se hráč kola Tomáš Mareš

Titul Hráč kola putuje po uplynulém víkendu již podruhé v letošní sezóně do Nové Včelnice. Tentokrát se o to zasloužil Tomáš Mareš!

Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.
0
V první řadě gratuluji k vítězství v naší anketě. Hráči Nové Včelnice se pravidelně objevují na předních příčkách, takže to vypadá, že hlasování v kabině asi pečlivě sledujete je to tak?
Děkuji. Bude to asi tím, že se nám v současné době daří a vždy se do sestavy kola někdo z nás dostane, potom se každý snaží, abychom se umístili, co nejlépe.
Vás spoluhráč Tomáš Nebeský spekuloval nad tím, že mu hlasy musí posílat nějaký tajný fanynkovský fanklub. Víte, kdo posílá hlasy vám?
Do hlasování se zapojila celá moje rodina, kamarádi, kolegové ze zaměstnání, spoluhráči a naši skvělí fanoušci.
Jako nováček soutěže si prozatím vedete poměrně dobře, jak hodnotíte uplynulá kola vy? Čekali jste něco podobného?
Už před začátkem sezóny jsme si řekli, že bychom se chtěli pohybovat v horních patrech tabulky, což se nám zatím daří.
Je známo, že Velešín doma body jen tak nerozdává, vám se na jejich půdě podařilo uhrát bod za remízu 1:1. Jak se vám osobně hrálo?
V tomto zápase jsem se cítil zatím nejlépe v letošní sezóně, dost často jsem se dostával do hry a podařilo se mi vstřelit branku. Nakonec mě mrzelo, že nevezeme z Velešína tři body, protože jsme na to v tomto zápase měli.
Zdroj uvnitř týmu nám prozradil, že se svými devětadvaceti lety jste v kádru druhý nejstarší hráč, to zas tak často zvykem nebývá, jak to vnímáte? Cítíte tak na svých bedrech větší zodpovědnost?
Opravdu je to tak, po Davidu Bednářovi jsem druhý nejstarší, ale mezi mladými kluky mi ani nepřijde, že mi bude za rok 30. Větší odpovědnost opravdu necítím, každý se soustředíme na své výkony a tím jsme silnější.
Nepotýkáte se někdy díky tomuto faktu s žertíky svým spoluhráčů?
Občas si někdo rýpne, kdybych měl říci kdo nejvíce tak je to určitě David Jaroš.
Svým vzrůstem prý rovněž patříte k nejmenším členům týmu, ale je známo, že chybějící centimetry dokážete bohatě vynahradit svou rychlostí. Pilujete nějak speciálně tuto vaši přednost nebo už jste se zkrátka se sprinterskými geny narodil?
Řekl bych, že jsem z našeho týmu nejmenší, to jsem podědil po své mamince (smích), i když Marek Petráš bude větší maximálně tak o centimetr (smích). A sprinterské schopnosti vůbec nepiluju, jak říkáte, musí to být v genech, ale v tom případě nevím po kom (smích).
Povoláním jste policista, tam se vám může vaše rychlost občas asi hodit nebo ne?
Tam mé nohy odpočívají, máme k dispozici služební vůz s motorem 1.8 TSI, ale když už občas dojde na běh, je to určitě velkou výhodou.
Vaše povolání vyžaduje určitou dávku sebekontroly. Dokážete krotit emoce i na hřišti nebo tam už to tak snadné není?
To máte pravdu, v tomto zaměstnání je sebekontrola podmínkou, proto své emoce na hřišti projevuju silněji, za což jsem už ve své kariéře dostal dost karet. Ale musím se i pochlubit že v této sezóně se zatím ovládám jako v zaměstnání. Čtyři kola a žádná karta (smích).
Co nějaký předzápasový rituál nebo činnost, kterou například v šatně před výkopem nesmíte nikdy opomenout? Máte něco takového?
Samozřejmě že svůj rituál mám, v první řadě musím vyhledat zrcadlo, které zrovna ve Velešíně chybělo. Potom musím pořádně nalakovat vlasy, za což mě spoluhráči napomínají, protože jim to zrovna dvakrát nevoní (smích).
Můžete našim čtenářům trochu přiblížit vaší dosavadní hráčskou kariéru?
Tak s fotbalem jsem začal v šesti letech v Nové Včelnici pod vedením úspěšného trenéra pana Pudila, moje další fotbalové kroky následovali do Jindřichova Hradce, kam jsem přišel jako mladší žák. V Hradci jsem hrál přes žákovské a dorostenecké soutěže krajský přebor, který jsem si zkusil i v mužské soutěži, odkud jsem v polovině sezóny přestoupil do Kamenice nad Lipou, se kterou se mi podařila zachránit 1. A třída. Z Kamenice jsem se po záchraně vrátil zpět do mateřské Nové Včelnice, kde už působím okolo devíti sezón.
Už víte, jaký příspěvek do týmové kasy vás po tomto rozhovoru čeká?
Samozřejmě že něco budu muset do kasy zaplatit, ale kolik to bude, se dozvím až od našeho pokladníka.
Děkuji za rozhovor a přeji mnoho dalších úspěchů!

Komentáře

Pro psaní komentářů musíte být přihlášen.