Lukáš Dudek - práce všeho druhu. Dává góly, poseká v Olešníku hřiště... A v rozhovoru se zamýšlí nad smyslem nahrávání zápasů v KP

Přišel jsem o dva zápasy, ale to zranění mělo dopad i na zápasy potom, co jsem nastoupil. Pořád se nemůžu zapojovat do standardních situací. Pořád nos šetřím. Ono stejně to hlavičkování nikdy u mě nebyla žádná sláva. (smích)

Vlastně do tohoto víkendu mi v hlavě vrtalo, proč se vlastně ty zápasy natáčí, protože jsem se o žádném dodatečném trestu nedozvěděl. Až nyní se ke mně dostalo info o trestu pro Pouzara, který vznesla kupodivu Soběslav, která zrovna nehraje v rukavičkách. Prý byl návrh trestu na 6 zápasů, nakonec dostal Pouzar trest na 2 zápasy. Věděl jsem, že v zápase na Rudolfově měl dostat Pouzar červenou po zákroku někdy kolem 60. minuty, ale ten protest byl prý veden na zákrok ze začátku utkání, kdy udeřil loktem hostujícího Dvořáka. Pustil jsem si to na videu, a abych pravdu řekl, pokud dodatečně potrestali Pouzarovi tento zákrok, pak by mu museli trestat každý jeho souboj, on takhle vzhledem ke své postavě chodí do každého souboje a rozhodčí to netrestají. A na druhou stranu mělo by to mít dopad i na rozhodčí, protože pokud hráč nebyl vyloučen, chyboval právě on a trest by se měl týkat i jeho. Video by tedy nemělo být jen bičem na hráče, ale i na rozhodčí.

Sám nevím, jak takový proces o podání protestu funguje, ale teď si můžeme v Olešníku sypat popel na hlavu sami, že jsme se nezachovali jako Soběslav. Aspoň jsme se jako nováček soutěže zase v něčem poučili.

Když to vezmu od konce, tak je určitě ráda, že mám o víkendu fotbal, aspoň může doma v klidu poklidit a pak mě přijet podpořit i přímo na zápas, pokud zrovna nemá brigádu. A její podpora je vidět právě při hlasování, jakmile jsem v sestavě kola, urguje všechny, co zná, ať posílají hlasy, takže tímto ji musím poděkovat, že se o mě tak hezky stará. Ještě by to chtělo občas teplou večeři a masáž a bude to ideál. (smích) Jinak dubnová výzdoba měla své výhody, mohl jsem fňukat, jak to bolí a být středobodem vesmíru, takže byly i snídaně do postele.

Tady to bude trošku na delší vyprávění, protože jsme fotbalová rodina a té kritiky a nebo slov chvály slyším od více členů rodiny dost. Táta je můj skalní fanda, fotbal sám hrál, ať už v mládí v Dynamu nebo v jiných klubech v kraji. Po fotbalové stránce se mi věnoval ať už jako fanoušek, ale hlavně jako trenér, takže si mě vypiplal a jemu hlavně musím poděkovat, že jsem u fotbalu zůstal a v telecím věku neobrážel hospody. Když jsem byl mladší, tak bylo víc kritiky, měl na mě přísnější metr, než na ostatní, aspoň tak mi to přišlo, ale s odstupem času jsem za to rád. V dospělé kategorii si tak může slíznout smetanu a ani nemusí moc litovat, že mě v mládí neposlal do Dynama, kam z Hluboké zamířilo hodně spoluhráčů, se kterými jsem se pak potkal na stejné úrovni. Často mě pak chválí děda, který kdysi dělal vedoucího mužstva v Dynamu a může se tak v Perle pochlubit, že jeho nejmilejší vnouče se střelecky utrhlo. Následuje mamka, která je spíše strašpytel a věští mi zranění v každém zápase. A fandí mi i dívčí trojice, kde je má přítelkyně, segra a neteř, ke kterým teď přibyl i synovec a pokud bude mít v sobě nějaký fotbalový gen, tak jen dobře.

Ono to není všechno. Co se týče pánského osazenstva, fotbal probírám i se strejdou a bratránkem. Oba patří do kategorie gum, tedy brankáři. Strejda má pestřejší fotbalovou minulost. Trénoval ho pan Škorpil a jezdil na brankářské kempy, kde se mu věnoval Ivo Viktor. V mládežnických kategoriích si zahrál s hráči jako Lubošové Přibyl a Kubík, bratři Kulové a nebo současný trenér národního týmu Pavel Vrba. Bratránek prošel Dynamem, chytal za Prachatice a nebýt zranění kolene, které ho postihlo při návratu na Hlubokou, možná jsme toho spolu mohli odehrát v jednom dresu více, než jedno utkání.

Myslím si, že to byly hlavně důležité trefy, aby se soupeř nedotáhl. (smích) Snadný soupeř určitě ne, ale nám se teď daří a třetí branka, kterou dal Domino Heller, nás uklidnila a naopak domácí pak působili přeci odevzdanějším dojmem. Mně se pak více otevřel prostor na útočení a dokázal toho po krásných přihrávkách od spoluhráčů využít.

Cíl byl na začátku sezony zachránit a při troše umu skončit do 8. místa. To už by mělo být splněno, tak teď z toho zkusíme vyždímat co nejvíce a zakončit sezonu třeba na druhém místě.

No, asi zaslouženě. V celé sezoně hrál nejvyrovnaněji a nedopustil se nějakých větších výkyvů. Divize je za mě osobně zbytečná soutěž, kam se nikomu moc nechce. Zápasy se občas rozhodují, ještě než tam přijedete. Uvidíme, jak si povede Jankov, snad to nedopadne jako v Třeboni.

My jsme se o tom bavili celé jaro, hlavně z důvodu, že jsme ho startovali na sedmém místě a dolů jsme to neměli daleko. Proto jsme se většinu času koukali pod sebe a počítali i s tímto scénářem. Bude to drama do posledního kola, ve hře devět bodů a namočení jsou vlastně týmy do poloviny tabulky.

Pádem trojice Jihočechů se zkvalitní soutěž, navíc postupuje téměř jistě Protivín a i ten má kvalitní tým. Příští rok to bude asi jeden z nejsilnějších ročníků za poslední léta a doufám, že se nám vyhne pravidlo, že druhý rok bývá pro nováčka těžší než ten první.

Je třeba se vyhnout výmluvám o špatně připraveném trávníku a tak si na sekačku občas vlezu i já. Hlavním sečmistrem je Scott (Zbyňa Rys), který je navíc mým guru, co se týče některých manuálních věcí, protože já jsem zrovna typ co má obě ručičky doleva. (smích) Sečení mi jde stejně jako fotbal, tedy, že se občas vyskytne zranění, zrovna jako včera, kdy sekačka chcípla, takže hřiště zůstalo nedosečenéD Dnes tam musím jet zase odpoledne a zjistit, co s tím je, aby to bylo do víkendu posekané, snad nebude pršet…

Co jsem měl možnost vidět, tak top hřiště bylo na jaře na Hluboké, což není náhoda, i tam na sekačku leze jejich útočné eso Tomáš Křiváček. (smích) Pak mají dobré hřiště v Soběslavi, i když zrovna na nás byla tráva o něco vyšší. Těším se i na hřiště do Dačic, kam bych rád vzkázal, aby ho zválcovali, co mám ohlasy, tak je to jeden z mála nedostatků. A na opačný pól tabulky bych zařadil hřiště v Oseku, kde jsem sice tentokrát nebyl, ale kluci říkali, že je to špatenka. V závěsu za nimi je Sedlice a poslední co se týče stavu hřiště, ale hlavně zázemí je Rudolfov.

Když jsem hrál Kraj naposledy, odcházel jsem z Hluboké, jako král střelců. V týmu nováčka jsem si tak velké šance nedával. V průběhu jara jsem si říkal, že když nastřílím 17 branek, budu spokojený. Teď už jsem to přehodnotil. Jsem zatím druhý, ale určitě nevzdávám boj o první místo. I když jsem slávista, zkusím si vzít v závěrečných kolech příklad z Davida Lafaty. (smích)