Petar Aleksijević - bývalý hráč vítěze PMEZ

Do startu nové sezony nám zbývá ještě týden, a my Vám tak pomůžeme zkrátit čekání rozhovorem, na který nám kývl charismatický kouč srbského původu, který v loňské sezoně dovedl tým Bohuňovic na skvělou druhou příčku. Kam povedou jeho další kroky v kariéře, a mnohé další velice zajímavé informace, se dozvíte v následujícím článku. Přejeme příjemné čtení. 

Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.
0
Dobrý den, pane Aleksijevići, doufám, že se neurazíte, když začneme trochu osobně. Pro našince zní Vaše jméno poněkud netradičně. Můžete nám prozradit odkud pocházíte?
Pocházím ze Srbska, z města Pančevo, které je vzdálené 15 kilometrů od Bělehradu, ale jsem částečně Černohorec po matce.
Podíváte se ještě někdy zpět do své rodné vlasti?
Ano, vždy když mám volno, snažím se odcestovat do Srbska, kde mám stále rodinu a spoustu kamarádů. V létě mířím nejčastěji do Černé Hory, kde mám malý dům u moře. To je pro mě ideální místo pro dovolenou.
Byl to fotbal, co Vás přivedlo do České republiky?
Ano, jednoznačně fotbal. V roce 2002 jsem přišel do Tatranu Poštorná a strávil jsem tam krásných dva a půl roku.
Můžete nám trochu přiblížit svou fotbalovou kariéru?
Moje kariéra se dá rozdělit na dvě části. Mládež a dospělí. V mládeži jsem v letech 1990 - 1997 hrál za FK Crvena Zvezda Bělehrad, takže jsem v týmu působil v době, kdy vyhrál Pohár mistrů evropských zemí (dnešní Liga mistrů). V roce 1997 jsem odešel na hostování do FK Radnički Vršac, hrající tehdy třetí nejvyšší soutěž v tehdejší Jugoslávii. Později, po všech nefotbalových událostech, které se v Jugoslávii odehrály, jsem nastupoval ve druhé a krátce i první Srbsko - Černohorské lize. Dalšími kluby, za které jsem hrával, byly Dinamo Pančevo, OFK Bělehrad, Hajduk Bělehrad a FK Glogonj. Největší úspěchy jsem zažil v mládežnickém věku, kdy jsem byl několikrát mistrem Jugoslávie a v té době mládežnický reprezentant. Po rozpadu Jugoslávie se hodně věcí změnilo a já jsem se rozhodl v roce 2002 odejít. První štací byla již zmiňovaná Poštorná, odkud jsem v roce 2004 přestoupil do 1. HFK Olomouc, kde jsem působil prakticky až do konce kariéry. Pouze poslední rok jsem odchytal za týmy Mohelnice a Přerova, což byl poslední klub, za který jsem chytal.
Jak vzpomínáte na své dlouholeté angažmá v HFK Olomouc?
Na angažmá v týmu HFK a na jeho předsedu, pana Vladimíra Dostála, vzpomínám vždy moc rád. V klubu jsem strávil téměř deset let, ať už jako hráč, trenér brankářů, trenér B-týmu nebo asistent trenéra u ''áčka''. S klubem mám spojeny opravdu jen ty nejlepší vzpomínky. Jako hráč jsem byl součástí největšího úspěchu v historii klubu, když jsme vybojovali třetí místo ve druhé lize. Po několika letech se tento úspěch zopakoval, ale to už jsem působil jako asistent trenéra. Mimo jiné jsem během svého působení v HFK potkal svou životní partnerku Darinu, se kterou máme dceru Lauru, takže tento tým je pro mě nesmazatelnou součástí života.
Měl jste jasno, že po skončení aktivní kariéry zůstanete u fotbalu?
Dá se říct, že ano. Trénování mě lákalo. Chtěl jsem si tuto práci vyzkoušet a vůbec toho rozhodnutí nelituji. Baví mě na tom hlavně práce s lidmi. Začal jsem jako trenér brankářů, později jsem dostal nabídku trénovat B-tým. Tahle pozice se mi velice zalíbila a u trénování mužů už jsem zůstal. Zatím jsem ale v začátcích a pořád se mám co učit.
V minulých týdnech se objevila informace, že v příští sezoně povedete divizní tým Přerova. Je to pro Vás velká výzva?
Přerov je pro mě určitě obrovská výzva, ale hlavně velká radost! Vracím se do klubu, kde jsem ještě nedávno chytal, takže spoustu hráčů znám osobně. Je to klub, který má tradici. Každým rokem produkuje několik kvalitních mladých hráčů. Celkově je tu práce s mládeží na velmi dobré úrovni.
Je to možná poměrně předčasná otázka, ale jaké má dle Vás tento tým ambice pro nadcházející sezonu?
Nerad mluvím o ambicích dříve, než bude mužstvo v kompletním složení. Musím uznat, že pan Švehlík, který mužstvo poslední tři roky vedl, odvedl pro klub hodně práce. My se musíme soustředit na vhodné doplnění kádru a na vytvoření zdravé konkurence. Věřím, že Přerov má na to, aby hrál v divizi důstojnou roli a pohyboval se v popředí tabulky.
Za svou poměrně krátkou trenérskou kariéru jste již stihl vystřídat několik klubů. Kde všude jste působil?
První trenérské angažmá bylo v FK Nemilany, kde bydlím. Potom jsem trénoval B-tým HFK v krajském přeboru, dále Mohelnici v divizi, odkud jsem odešel do Znojma, kde jsem vedl tým U-21, hrající juniorskou ligu, ale zároveň jsem dělal asistenta panu Machalovi u A-týmu Znojma. Tuto spolupráci jsme si zopakovali z dob působení v HFK. Po ukončení tohoto angažmá jsem naposledy trénoval Bohuňovice v 1.A třídě.
S Bohuňovicemi jste minulý ročník 1.A tř. sk. A zakončili na fantastickém druhém místě. Jak jste s umístěním spokojen?
Mužstvo jsem převzal den před prvním soutěžním utkáním, takže jsem neměl absolutně žádný prostor poznat hráče a udělat si obrázek. co od nich očekávat. Z tohoto hlediska jsem s umístěním maximálně spokojen. Co se týče hráčů a vedení, tak jsem byl opravdu šťastný, že jsem měl možnost pracovat s tak šikovnými hráči ve fantastické a pozitivní atmosféře.
Kteří hráči se nejvýrazněji podepsali pod druhé místo?
Nerad někoho vyzdvihuji. Moje trenérské heslo je, že úspěch i neúspěch je dílem celého kolektivu. Narazil jsem na opravdu fantastickou skupinu mladých kluků, kteří fotbal milují. To se týká i hráčů z bohuňovického ''béčka'', kteří nám hodně pomohli, když jsme v závěru měli problémy s absencemi. Velké poděkování patří také bohuňovickému publiku, které každý zápas vytváří pro své kluky parádní atmosféru.
Myslíte, že by se v Bohuňovicích se současným kádrem mohl hrát krajský přebor?
Řeknu to krátce a jasně. Ano, tento tým by mohl krajský přebor hrát okamžitě. Hráči, kteří tam teď jsou, na tuto soutěž určitě mají.
A otázka na závěr: Jaké jsou Vaše trenérské cíle?
Moje přání je poměrně jednoduché. Chtěl bych se každým angažmá posunout ve své kariéře dál. Nebál bych se ale žádné výzvy.
Děkujeme za rozhovor. Ať se Vám daří v osobním i sportovním životě.
Také děkuji za rozhovor.

Komentáře

Pro psaní komentářů musíte být přihlášen.