Kamarád Jana Klimenta Jindřich Kučera má zkušenosti s prvoligovým fotbalem

S fotbalem jsem začínal v přibližně třech letech v Havlíčkově Brodě.

Dá se říct, že jsem v Brodě na hřišti vyrostl a trávil tam víceméně celé dětství, jelikož děda i strýc se pohybovali v brodském fotbale. Děda mě vyzvedl ve škole a zbytek dne jsem trávil na hřišti. Domů jsem přicházel v pozdních večerních hodinách, až když skončil A-týmu trénink.

K dospělému fotbalu jsem přičichl v Havlíčkově Brodě. Byl jsem rok zraněný, laboroval jsem s břišními svaly a třísly. Po roce zdravotních potížích jsem chtěl skončit s fotbalem. Přišli za mnou tehdy kamarádi z brodského vedení Jarda Holcman a Roman Zeman a řekli mi, že nemusím trénovat, jen hrát zápasy, než se dám zdravotně dohromady. Byla by to prý škoda skončit, tak jsem se za půl roku dal zdravotně dohromady, rozehrál se, začal pomalu trénovat, až jsem si začal přidávat a vrátil se do jihlavské juniorky. Strávil jsem v ní půl roku a poté se na polovinu sezony přesunul k áčku.

Samozřejmě to byl splněný sen, krásný stadion na Sigmě a asistence ke gólu. Bohužel jsme ten zápas tenkrát v poslední minutě ztratili a prohráli 3:4.

Ve chvíli, kdy jsem byl v prvním týmu, tak jsme byli na sestupových příčkách. Trenér sázel na starší zkušené hráče a my mladí se tam skoro nedostávali. Na druhou stranu mi bylo necelých devatenáct let a jsem si vědom, že jsem neměl takovou kvalitu ani zkušenosti na to, abych byl připravený hrát ligu a ještě k tomu o záchranu.

Tomáš je paradoxně také z Havlíčkova Brodu, ale žádné příbuzenské vztahy nemáme. Jsme pouze kamarádi.

S Klímičem jsem vlastně hrál od té doby, co jsem přišel do Jihlavy, což bylo deseti letech. Hráli jsme spolu skoro až do jeho přestupu. Prošli jsme si spolu jak žákovskými, dorosteneckými týmy, tak i v juniorce a v áčku jsme se potkali.

Honza měl výborné předpoklady: rychlost, střelu a postavu. Velké štěstí, že mu vyšlo mládežnické Euro u nás, to ho nakoplo. Kdyby jel Vydra a Honza nedostal na Euru šanci, byla by otázka, kde by byl teď. Každopádně mu to přeji, je to dobrý kluk.

Myslím si, že máme v Kolíně na víc. Na druhou stranu pracujeme ve skromných podmínkách, nemáme dostatečně široký kádr, ale věřím, že se v ČFL udržíme a bude se v Kolíně hrát třetí liga nadále. Některé zápasy jsme zbytečně prohráli, někdy jsme zase měli v zápase štěstí. Tak to ve sportu bývá.

Každé ocenění moc potěší, takže jsem samozřejmě byl moc rád. Velkou zásluhu na tom mají rodiče, sestry i prarodiče, bez kterých bych ani nehrál. V neposlední řadě i spoluhráči, bez kterých bych taktéž nemohl hrát.