Jakub Navrátil - Od spoluhráčů, kteří jsou zkušenější, si beru příklad, jak na hřišti, tak i mimo něj

Fotbal jsem začal hrát jako malý, ale tehdy jsem ho moc nechápal, ani jsem se mu tolik nevěnoval. A tak za nedlouho sem s fotbalem přestal. Vrátil jsem se k němu až při přechodu na druhý stupeň základní školy ve Vrchlabí, se mnou ho hrálo hodně mých nových spolužáků, a to mi vydrželo až doteď. Začínal jsem v béčku na pozici záložníka, postupem času jsem se stal krajním obráncem a pak i středním obráncem. Asi v mladším dorostu mi Kalná nabídla, že bych mohl hrát za kalneské béčko a já nebyl proti. Začal jsem tedy hrát na střídavé starty a víkend jsem měl plně nabitý fotbalem. V sobotu za dorost a v neděli za chlapy, tak zněl můj plán. Časem jsem se občas posadil i na lavičku A týmu Kalné, ale ve Vrchlabí to vypadalo naprosto opačně, moje špatné výkony mě posadily na lavičku a často jsem byl druhou volbou pro tým. Mezitím jsem si poranil levé koleno, při reprezentování školy na fotbalovém turnaji, což mě vyřadilo ze zápasů asi tak na měsíc. A pak přišlo to období, kdy jsem se měl rozhodnout, jestli muži Kalná nebo hostování.

Zápas to nebyl zrovna bohatý na šance, alespoň z našeho pohledu. Míč jsme měli, držet ho na kopačkách nám problémy nedělalo, ale díky spolehlivé a pevné domácí obraně jsme se k ničemu nedostali. Musím ale uznat, že v Kobylicích se mi daří, je tam vždy ta správná fotbalová atmosféra i díky našim fanouškům, kteří přijedou s námi.

Abyste dali gól, musíte střílet, a to nám se nedařilo, pokud nepočítám pokusy zpoza vápna, které domácího brankáře moc neohrozily. Domácí obrana nás měla skvěle pohlídané, do jejich šestnáctky jsme se ani nepodívali, možná jen při rohu.

Tak před třemi lety bych odpověděl, že mě to nebaví a že bych radši byl na útočnějším postu. Ale dnes, dnes už vím, že obrana je stejně důležitá jako útok, že nedostat gól je pro obránce jako pro útočníka branku dát. Každý tým musím mít obranu, a já jsem jenom rád, že jsem právě v té kalenské.

V našem systému hraji spíše bez hráče, ale když už jsem hrál na něj, tak musím uznat, že na balónu je šikovný, umí naznačit tělem a nedá se lehko odstrčit v osobních soubojích, což potvrzuje i to, že nám dal gól hlavou ze standardní situace.

Máme jenom dvě prohry, v Kunčicích a právě v Kobylicích. V Kunčicích jsme téměř nejevili zájem o hru, a tak jsme si doslova řekli o prohru. Nebál bych se říct, že to můj zatím nejhorší výkon v dresu Dolní Kalné. Tým, který by nás vyloženě přehrával, jsme zatím naštěstí nepotkali. Nejblíže tomu byly právě Kobylice, které nás vyškolily svojí obranou.

Fotbal jsem znovu začal hrát ve Vrchlabí za mladší žáky a tam jsem působil až do staršího dorostu, kde jsme vybojovali postup do Východočeského přeboru, v tu chvíli jsem ale měl už střídavé starty v Dolní Kalné. Střídavé starty byly pouze na půlku sezóny a já se tak musel rozhodnout, kam půjdu hrát, jestli zůstat ve Vrchlabí, už jenom na hostování, nebo v Dolní Kalné. Jelikož se nám ale nepodařilo s Dolní Kalnou umístit v první čtyřce a hrát o možný postup, tak jsem se rozhodl skončit svoje působení ve Vrchlabí a věnovat se naplno boji o záchranu, chci totiž v Dolní Kalné udržet kvalitní soutěž jako je B třída. Ale klukům ve Vrchlabí samozřejmě držím palce, ať se sezóna podaří i beze mě.

Mezi mnou a ostatními hráči je někdy rozdíl i dvaceti let, ale já to beru jako výzvu. Ukázat všem, že můžu být platným hráčem i v mladém věku. Od spoluhráčů, kteří jsou zkušenější, si beru příklad, jak na hřišti, tak i mimo něj.

Kdybych chtěl působit na profesionální úrovni, musel bych si uvědomit daleko dřív, že trénink je základ všeho a musí se vždy makat na sto procent. Ale já vím, že fotbal pro mě bude vždy jen něco, co dělám pro radost. Fotbal mě nebaví jen hrát, ale i sledovat a jednou bych se chtěl podávat třeba na Anfield, nebo Old Trafford.

Neznám fotbalistu, který by nefandil nějakému fotbalovému klubu. Já osobně fandím Manchesteru United, i když se jim v poslední době moc nedaří. Je to pro mě klub s bohatou historií, širokou fanouškovskou základnou po celém světě a v poslední době kvalitní prací s juniorkou. V domácí soutěži favorita nemám, a je mi celkem jedno kdo vyhraje titul, ale rád sleduji působení českých týmu v mezinárodní scéně. Mám rád útočný fotbal a tak není překvapením, že sleduji Messiho, C. Ronalda nebo Ibrahimoviče, ale umím ocenit i práci v obraně a tak jsem si našel jako svůj vzor středního obránce z Manchesteru United, Chrise Smallinga. Sledoval jsem jeho působení, už když hrál za Fulham. Je mladý, rychlý, vysoký, fyzicky silný a učil se od velikánů jako je Nemanja Vidič nebo Rio Ferdinand. Současně patří mez nejlepší obránce celé Premier league.

Z mé pozice se dá gól dát velice těžko, většinou dávají obránci góly z rohů, ale já jsem při našem rohu většinou na půlce, takže se do vápna soupeře moc nepodívám. Gól za Kalnou jsem už dal, za B tým a bylo to hlavou. Můj poslední gól jsem dal ještě za Vrchlabí, prohrávali jsme a už jsme se soustředili jen na útok. Na balón z rohu jsem si naběhl úplně sám a zařídil jsem penaltový rozstřel, škoda jen že jsme nakonec prohráli na penalty.

Osobním soubojům se nevyhýbám, ale ani je nevyhledávám. Nejsem zrovna silnější postavy, a tak mě od míče odstaví skoro každý. Ale ve vzduchu to je jiná, tam si vskočím poměrně vysoko a dlouhý pas soupeře lehce odehraji.

Já sám mám kopačky oranžové, líbí ses mi více než celé černé. Podle mě by měl každý hrát v tom, v čem mu je nejlíp a mě tyto kopačky dokonale pasují, nikdy bych je nevyměnil, snad jen za novější model.

No, nejsem určitě jediný, kdo nečekal takové gólové hody. Valdice přijeli jako rovnocenný tým, ale odjížděly se sedmi brankami. Skvělý výkon podal bezpochyby náš útočník Tomáš Jiřička, který svým hattrickem Valdice úplně znemožnil. Výborně hrál i náš nestárnoucí kapitán Zdeněk Tauchman, který dal góly "jenom" dva. Musím poděkovat i fanouškům, jak hostujícím, tak hlavně domácím, kteří jako vždy přišli v hojném počtu.

Fanouškům nic vzkázat nechci, jen poděkovat za podporu, kterou nás doprovázejí na cestě za udržením se v soutěži. Díky nim se stává domácí prostředí neskutečnou výhodou.