Kafka: Fotbal hraji jen pro radost a jsem za to rád

Pavel Kafka začínal s fotbalem v Sobíňově a až na pár výjimek mu zůstal věrný až do teď. Letos na podzim se mu střelecky příliš nedaří, trefil se až v předposledním kole a hned dvakrát. "Ze hry už se mi moc nedaří s mojí "rychlostí", už mě asi dohání stáří," smál se Kafka.

Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.
0
Jak byste zhodnotil zápas proti Šlapanovu, kde jste vstřelil oba dva góly vašeho týmu?
Myslím, že jsme zaslouženě zvítězili. Šlapanov sázel hlavně na rychlost svých ofenzivních hráčů a to se nám díky slušné kombinační hře dařilo celkem úspěšně eliminovat. Měli jsme i hodně tutových šancí, které jsme ale úspěšně zahazovali, takže jsme gólově rozhodli až v poslední čtvrthodině.
Byly to vaše premiérové trefy, a to je už předposlední kolo soutěže, ale měl jste už několik šancí skórovat. Proč se vám střelecky tolik nedaří?
No to bych taky rád věděl. (smích) Obvykle dávám gólů přeci jen o trochu víc, ale letos se to nějak zaseklo. Když bylo nejhůř, dával jsem aspoň nějaké góly z penalt, ale jelikož jsem jich pár zahodil, už mě k tomu radši nepouštějí. A ze hry je to s mou "rychlostí" přeci jen těžší - třeba proti tuším Dolnímu Městu jsem měl snad pět tutovek a nic- už mě asi dohání stáří. (smích)
Už vám spoluhráči spočítali dvě branky a ještě hráče kola?
Ještě k tomu nebyla příležitost, bydlím aktuálně v Poděbradech a jezdím jenom na zápasy, takže to asi přijde později. Nejspíš někdy v zimě nebo na jaře, jelikož na posledním zápase vůbec nebudu a přijdu tak i o rozlučku...
Co se u vás v kabině platí peníze nebo něco tekutého?
No my máme v kabině systém "podobojí"- za něco se platí do společné kasy keš, za většinu věcí ale tekutinami. Dřív to byla kořalka, ale máme toho plnou kabinu a nestíháme to pít, takže jsme teď na podzim přešli na basy lahváčů.
Už se blíží poslední kolo a vy jste se zvedli, jak hodnotíte podzim?
No, hrajeme asi to, na co máme. Trojka je letos vyrovnaná, snad kromě chotěbořské omladiny se dá hrát s každým, takže jsme bodů mohli mít určitě víc. Většina našeho týmu je ale stejná už asi deset let - dali jsme se dohromady ve čtvrté třídě, tu jsme vyhráli, pak hned vyhráli i třetí třídu a pět let hráli okresní přebor. Mladých je málo, takže se teď se tedy zase pomalu vracíme tam, kde jsme začali...
Kde jste vůbec začínal s fotbalem?
Začínal jsem v žácích v Sobíňove, první soutěžní zápas jsem hrál v Havlíčkově Borové ještě na tamnějším škvárovém hřišti. Dorostenecká léta jsem strávil v Chotěboři, kde jsem se potkal se strašnou spoustou super lidí. V dospělých jsem se pak vrátil zase do Sobíňova, plus jsem asi půl sezóny strávil opět v Chotěboři, kde jsem hrál za béčko. S převážně chotěbořskými fotbalisty jsem pak dlouho hrál futsal za chotěbořskou Bocu, aktuálně malý fotbal nebo sálovku ještě hraju pro radost za TJ Vopruzeninu a za Lobotomii Vysočina.
Nebyl váš sen hrát fotbal ne jen pro radost?
Tak já myslím že každý kluk, který začne hrát fotbal, má před sebou vizi toho, že bude hrát za nějaký slavný klub nebo třebas i reprezentaci před vyprodaným stadionem. Téměř všichni ale postupem času zjistí, že to je asi opravdu jen sen a že realita je někde jinde... Někomu to prozření trvá pár let, někomu dvacet minut na prvním tréninku. (smích) U mě to prozření přišlo někdy na přelomu žáků a dorostu, od té doby hraju už jen pro radost a jsem za to rád...
Proč to nedopadlo?
Protože někdo na to má, a někdo holt ne. A nebo na to třebas i má, ale nechce tomu věnovat tolik, aby se dostal na potřebnou úroveň. A já znám svoje hranice a tudíž vím, že jsem ten případ člověka, který na tu vyšší úroveň fotbalově nemá. Dokud mi bude sloužit zdraví a žena mě bude pouštět na zápasy, budu se tudíž "kopat za uši" v okrese... (smích)

Komentáře

Pro psaní komentářů musíte být přihlášen.