Oba tito trenéři jsou pro mě vzorem, říká o bývalém a současném trenéru Jedovnic, Jan Sedláček.

Zdravím všechny příznivce fotbalu. Jmenuji se Jan Sedláček. Mezi mé koníčky patří hlavně fotbal, vaření a “kulturní akce” s přáteli. Samozřejmě provozuji více aktivit, jako např. válení se a sledování fotbalu v televizi. Už déle jak rok mám po svém boku svoji milovanou přítelkyni Lucii. Živím se jako řidič u zásilkové služby, asi proto mám tolik síly, kterou vkládám do zápasů.

Máte pravdu, stejně jako každý rodič chce, aby jeho syn či dcera pokračovali v jeho šlépějích a ani v mém případě to nebylo jinak. Až postupem času jsem si uvědomil, že fotbal je to, čemu se chci věnovat a podpora nejen od otce ale i matky mě jen dodávali větší chuť a odhodlání.

S fotbalem jsem začínal v Jedovnicích, ale už do žáků jsem přestoupil do Blanska, kde jsem prožil podstatnou část své kariéry. V dorostu se nám společně s perfektním týmem, který v té době vedl bezvadný chlap a trenér Jiří Pokoj (tímto bych chtěl kouče pozdravit) podařilo postoupit do dorostenecké divize, kterou jsem si bohužel už nezahrál, protože jsem odešel do mužů. Přípravu a celý rok jsem absolvoval v A týmu, kde jsem bohužel jen střídal, a proto mé kroky dál vedly do Rájce. Rájci se v té době ale vůbec nedařilo, a tak jsem se po ne příliš dlouhém rozmýšlení vrátil opět do Jedovnic a tady mě fotbal opravdu baví.

Ano, je pravda, že už od malička chodí na každý můj zápas. Je dobré vědět, že máte za zády podporu, i když ne vždy si myslím to stejné co on. Vždycky mi říká, “neber moje slova jako od otce ale jako od trenéra” a já, i když je to dost těžké, se to vždy snažím tak chápat. Přece jen má v tomto ohledu trochu více zkušeností než já. Správný trenér by neměl nějak moc chválit, tudíž od něj nikdy nečekám zázraky, ale je na něm vidět, že je na mě a na celý tým pyšný, když se zápas odehraje na krev.

Přesně tak. Mám pocit, že 3 roky se pod jeho vedením v Jedovnicích hrálo o postup. Bohužel se to nikdy nepodařilo, a i když o tom nemluví, určitě ho mrzí, že to nebyl zrovna on, zvlášť když postup utekl vždy jen o vlásek

Sám za sebe mám v plánu zůstat v Jedovnicích. Je moc dobře, že se postoupilo po takové době. Mým snem je, ale hrát zde někdy v budoucnu ještě aspoň o třídu výš. Jako tým jsme do soutěže vstoupili asi nejlíp, jak to bylo možné. A dále se budeme snažit podávat ty nejlepší výkony a uvidíme, jaké ovoce nám to přinese.

Samozřejmě, že slyšel. Vzhledem k počtu fanoušků a všech různých (pravděpodobně trenérů), kteří na naše zápasy chodí, jsem se musel rychle srovnat s tím, že když přijde prohra, přijde i kritika. Časem si člověk prostě zvykne. Přesto jsem ale rád, kolik lidí nás přichází každý týden podporovat nejen na domácí ale i venkovní zápasy.

Těžká otázka. Myslím, že tohle se nedá srovnávat, každý z nich je úplně jiný. Každý trenér má jiný způsob, jak motivuje tým, jak vede trénink, jak vychází s jednotlivými členy… Každopádně oba tito trenéři jsou pro mě VZOREM.

Snad každý, kdo přijde do naší kabiny, řekne, že takovou partu ještě neviděl. Jsme už dlouho všichni pohromadě a myslím, že kádr máme stmelený přímo dokonale. A proč chodí tolik diváků? To sám nevím, snad je to protože hrajeme dobrý fotbal.

Když se postupovalo, oslavovalo se v naší milované hospůdce a perliček za ten večer bylo nespočet. Moc rád bych nějaké prásknul, ale myslím, že by nebylo možné je zveřejnit. “Seš vůl, vopice vožralá, rumovej nádeník…”, aspoň ochutnávka z našeho vítězného pokřiku. Děkuji za podporu od všech, co mi poslali hlas. Udělalo mi to velkou radost a velké poděkování patří paní Koutné.