ROZHOVOR: Zdeněk Řepka versus Lukáš Řepka

Jaké byly fotbalové začátky a proč zrovna fotbal?

Zdeněk: Prvním klubem bylo mužstvo přípravky v Lišanech, kde to byla taková směsice ročníků, kde jsem patřil k nejmladším, ale tato přípravka dlouho nevydržela, a tak jsem nějaký ten čas trénoval na Tatraně až do doby starších žáků v Lužné pod vedením p. Pavlíčka a Šnajdra.

Lukáš: Začal jsem hrát v přípravce na Tatranu, kam mě dotáhnul bratránek a začalo mě to bavit. Proč fotbal? Asi z důvodu, že to hráli hlavně kamarádi, ale nebráním se žádnému sportu.

Je něco, čeho během své kariéry lituješ?

Lukáš: Na nic si nevzpomínám.

Zdeněk: Zklamání v kariéře je spojeno s mým vleklým zraněním kolena, kdy mám za sebou plastiku a replastiku kolenních vazů a bojím se, že v hlavě bude strach z obnovy zranění do konce doby, kdy se budu fotbalu věnovat. Dokud to někdo nepozná , tak neví, čím si člověk během zranění prochází.

Jaký je tvůj nejlepší fotbalový zážitek, na co vzpomínáš nejraději a naopak kdy přišlo největší zklamání?

Lukáš: Nejlepší zážitek je asi z mé práce, kde máme možnost si jít zahrát do ciziny za Valeo Rakovník. Navštívili jsme Polsko, Rumunsko a tenhle rok nejspíš Francii, kde bych se rád zúčastnil.  Zklámáním pro mě byla prohra ve finále poháru s Lány.

Zdeněk: V tomto bodě s budeme s bráchou za jedno. Návštěva mezinárodního turnaje v Rumunsku byla velkým zážitkem a více takových. Dále bych řekl, že i díky Honzovi Loderovi jsem se mohl zúčastnit všech ročníků Nakopeme dětem v aktivní roli a mohl tak pomoci na dobré účely. Samozřejmě největším zklamáním je prohra před pár lety ve finále okresního poháhu, kde jsme jako účastník III.třídy dokázali překvapit, bohužel bez té pomyslné třešničky na dortu.

Kdo vás zná, tak ví, že fotbal je pro vás tzv. srdcovka. Je to záležitost jen 90 minut za víkend nebo je téma kopaná na denním pořádku?

Zdeněk: Není to jen 90 minut. V Lišanech trénujeme pravidelně 2x týdně, do toho nějaký ten fotbálek pro srandu. Dále oba hrajeme Hanspaulskou ligu v Praze, která nás baví a nějakým způsobem se rýsuje i možnost zahrát si aktivně futsal, tak uvidíme, jak to dopadne.  Začíná toho být už docela dost (smích).

Lukáš: Fotbalem žijeme skoro každým dnem.

Jak vypadá sourozenecká rozepře a výměna názorů ve vašem podání? Pohádali jste se někdy na hřišti?

Lukáš: Myslím si, že bez hádek by se fotbal nedal hrát, a tak k výměně názoru musí dojit.

Zdeněk: Slovním přestřelkám se nejde vyhnout, většinou se jedná o chvilkové rozbroje, ať z mého nepřesného výkopu či jeho hraní si na posledním s balonem, který mu útočník následně vezme (smích). Na druhou stranu mu musím poděkovat, protože bez toho bych občas nemohl vytáhnout nějaký zákrok a zachránit ho (smích).

Lišany jsou zajímavé tím, že za ně nastupují ryze místní fotbalisté. Dnes je to takřka nevídané, ale přesto to jde. Jak je to vůbec možné?

Lukáš: Jsem rád, že jsme se sešli v Lišanech a máme možnost hrát spolu II. třídu. Možné to je jenom tehdy, když všichni chceme hrát společně s kamarády za naší vesničku.

Zdeněk:  Dost velkou zásluhu na tom má Tatran, kde jsme se většina z nás fotbalově poznala pod vedením p. Švelcha a pokračovalo se až do dorostu.  Počátkem mé osoby, kdy jsem patřil Lišanům se snažilo dostat do týmu , co nejvíce mladých lidí, kteří pochází z vesnice , kteří jsme kamarádi od malička a budou chtít bojovat za nás. Takže ke klukům a matadorům v Lišanech, kde se sestava tolik neměnila a všichni si k Lišanům vybudovali vztah se vytvořil tým slušných fotbalistů , kteří chtí hrát fotbal a zárověň se s ním bavit v partě přátel.

Když by přišla zajímavá nabídka z vyšší soutěže, přemýšleli byste o přestupu? A dokážete si vůbec představit, že byste nehráli spolu za jeden tým?

Zdeněk: Vždycky by taková nabídka potěšila. Zaleží, co by to bylo za tým. Ale zase tak velké naděje si také nedělám. Raději bych to chtěl jednou s místním týmem dotáhnout na nejvyšší příčku a zapsat se do historie Lišan jako nejúspěšnější generace od vzniku klubu. Představit si to člověk dokáže (smích). Ale teď vážně... Vždycky je lepší mít před sebou někoho, komu můžeš věřit a víš přesně, co udělá než to udělá. Myslím si, že leckterý útočník na okrese může řici , že se nám ho podařilo "vykoupat" (smích).

Lukáš: Když by přišla nabídka, tak by mě to určitě potěšilo, ale nemyslím si, že bych byl schopný to hrát bez toho, aniž bych zhubl nějaké ty kila. V týmu jsme už spolu chvíli nehráli, to když brácha šel do chlapů do Lišan a já zůstal v dorostu na Tatranu.

Jaká je parta v kabině? Kdo je největší vtipálek? Práskněte něco na své spoluhráče, na sebe, případně i na trenéra (smích).

Lukáš: Naše parta v týmu je super. Vtipálek? Jednoznačně Ládík "Mc" Krůta, bez něho bychom se soutředili pořád jen na fotbal. 

Zdeněk: Co se jedná party, tak si myslím, že se řadíme k těm nejlepším na okrese. Dlouho tu taková parta nebyla, nejsou žádné skupinky a když se jede na soustředění, kterého se účastní přes 20 lidí, tak je to jedině k dobru. Musím souhlasit, pan Ladislav Krůta nemá v tomto ohledu konkurenci, ledajakého komika by si strčil za klobouk (smích). Práskání se nedělá, některé věci by měly zůstat v kabině (smích).

Některé věci by samozřejmě měly zůstat v kabině, s tím musí snad každý fotbalista souhlasit. Říká se: Líná huba, holé neštěstí, a tak jsme se zeptali jednoho nejmenovaného spoluhráče, který na Zdeňka práskl, že drží klubovou kasu a peníze, které se mu dají za bago apod., mu jdou do kapsy. No, tak snad si to kluci v kabině hlídají (smích). -pozn. red.-

Jaké zápasy jsou pro tebe nejtěžší, kde se nejhůře hraje a jakého soupeře máš naopak nejraději z fotbalového hlediska?

Zdeněk: Pro mě osobně jsou nejtěžší zápasy, kdy si tolik nezachytám a ze dvou střel dostanu dva nechytatelné goly. Naopak mám rád zápasy, kdy si zachytám a dokážu svým výkonem pomoci týmu k lepšímu výsledku. Nejhůře se mi většinou hrálo v Janově či Kroučové. A co se týká nejoblíbenějších soupeřů, tak samozřejmě derby s Lužnou či s týmy, co s námi chtějí hrát otevřenou partii.

Lukáš: Každý zápas je těžký, ale nejhůře se mi hraje na malém hřišti, kdy nemáte ani chvilku na žádnou myšlenku. Nevadí mi žádný soupeř, ale radši hraji proti týmům, které chtějí hrát kombinační fotbal.

Blondýna, bruneta nebo zrzka?

Lukáš: Na tom nezáleží. (smích)

Zdeněk: Bruneta, ale život a láska je nepředvídatelná (smích).

Sparta nebo Slavie?

Zdeněk: Slavia forever!

Lukáš: Jedině Slavia!!!

Když bys měl jmenovat nejlepšího hráče z OP, kdo by to byl?

Lukáš: Dle mého by to měl být Jirka Urban, bez kterého má Ohnivec problém v rozehrávce a jeho pohyb tomu hodně napomáhá.

Zdeněk: Souhlasím. Kluci z Městečka, jako je Péťa Šnídl, tak Jirka Urban, si to zaslouží. Ale když jeden, tak Jirka Urban. Pokud nastoupí, je ho plné hřiště a hra Městečka je bez něj jako člověk bez srdce.

Čeho si na bráchovi na hřišti nejvíce ceníš a co by naopak mohl zlepšit?

Zdeněk:  Velmi si cením jeho fotbalového myšlení a klid, s jakým dokáže zvládat zápasy a rozehrávky. Jeho velkou předností je jeho fotbalová technika. Možná s tím nebudou někteří souhlasit, ale dostane se mezi TOP 3 na okrese. Mrzí mě jediné, že svůj talent, který bezpochyby má, se mu nepovedlo více prodat, protože mohl hrát rozhodně něco vyššího a být velkým tahounem týmu. Občas by si mohl s míčem méně hrát a nevytvářet šance, při kterých mohu vyniknout, i když... (smích)

Lukáš: Na bráchovi si cením toho, že i po dvouch operacích kolene, se odváží vlézt na trávník a dát do toho maximum, abychom vyhráli. I to dokazuje, že patří mezi nejlepší brankáře na okrese. Jinak zlepšit by měl určitě soustředění na přesnost výkopů.