Bývalý brankář a fotbalový světoběžník Pavel Steiner nastoupil za Amforu už do stého utkání!

Pavle, jak jste si zápas užil?
Zápas byl fantastický a já jsem si ho užil na maximum. Pobavili jsme se a věřím, že diváky snad také. Sice mě limitovalo koleno, ale pocitově musím říci, že to byla paráda.

Máte s sebou doprovod dvou krásných dam, to jsou vaše osobní poradkyně? (smích)
Přesně tak, osobní poradkyně a tiskové mluvčí zároveň. Na hřišti mě pečlivě sledují a odhalují mé nedostatky, na kterých se pak snažím zapracovat. Sám ještě nevím, jaký jsem podal výkon, to se dozvím až později od nich. (smích)

Vyhovovalo vám i počasí?
Lepší už být nemohlo. Pro fotbal naprosto ideální podmínky. Nebyla zima ani teplo, chladil nás příjemný větřík, zkrátka super.

Co říkáte na fanoušky?

Bylí výborní a užívali si to na maximum. Já už je tedy znám. V roce 2009 jsem tu chytal za Internacionály. Tehdy jsme prohráli 2:3, ale to jsem trochu odbočil. Diváci byli skvělí, hnali nás kupředu a bylo na nich vidět, že si zápas užívají minimálně stejně, jako my. 

Když navážu na tu vaší odbočku, tentokrát jste vyhráli, tři body jsou doma...
Přesně tak, napravil jsem si u místních reputaci (smích). Ne, všichni víme, že o nějaké body ani výhry tady vůbec nejde. Šlo o to, aby se vybralo dost peněz, aby si lidé užili zápas a viděli toho, koho chtěli. Důležité je, že padlo hodně branek a diváci se nenudili. Z mého pohledu to proběhlo tak, jak mělo. Ale kdyby to skončilo 10:10, byl bych určitě ještě spokojenější. Ve finále je to ale jedno.

Já už vím, že se vybralo na vstupném pětadvacet tisíc pro Mateřídoušku, co na tu sumu říkáte?
První slovo, které mě napadlo, je slovo “jenom?“. Pětadvacet tisíc sice není žádná malá částka a určitě to pomůže, myslím ale, že toho mohlo být klidně i více. Já sám jsem přispěl ze svého cestovného okolo 1800 Kč, což v tom například asi ještě není započítané, takže doufám, že ten výsledek ještě třeba poroste. I tak jsme ale moc rád, že jsme tímto mohli přispět a nějak zase pomoci.

Když jsme u toho, jaká byla cesta sem na západ?
Hodně rychlá. Vše proběhlo trochu hekticky, moc jsme nestíhali, a tak jsme se nemohli nijak zdržovat. Takže jsem zjistil, že se sem dá dojet z Prahy klidně i za hodinu. Naštěstí mi po cestě nedošla nafta jako Romanovi Skamene, to bych to asi nestihl (smích). Jen bych ještě rád dodal, že se to Romanovi stalo už podruhé (smích).

Jak často s Amforou takto vyjíždíte, věděl jste před zápasem, že odehrajete už sté utkání?
Já bych řekl, že tak zhruba osmkrát do roka vyjedeme. Ano, byl jsem o tom informován už trochu s předstihem. Ale kdyby mi to neřekli, asi by mě to ani nenapadlo. Ty zápasy přibývají hrozně rychle. Hrát za Amforu je pro mě ctí. Mohu tak pomoci v dobré věci a ještě si sám mohu zahrát. Vyrážím s ní hodně rád. Ještě občas chodím hrát s Amforou tenis, ale to už opravdu jen výjimečně.

Pavle, slyšel jste už o stránkách fotbalunas.cz?
Slyšel jsem o nich, ale já se mohu k podobným věcem těžko vyjadřovat, protože už jsem nějaký ten čas hodně mimo fotbal. Nicméně si myslím, že veškerá iniciativa, která podporuje amatérský fotbal je důležitá. Je potřeba vytáhnou děti z domovů a od počítačů a nějak je dostat ne hřiště, k čemuž tyto projekty hodně pomáhají. Především u těch dětí jsou podobné aktivity potřeba, jelikož mají zcela jiné zájmy, než jsme mívali my a nemají dostatek sportu a pohybu. Takže vítám jakoukoli podobnou iniciativu.

AUTOR: DANIEL KOT