MSFL: Rozhovor s hráčem 21.kola Miroslavem Králem z SK Líšeň

0

Vůbec prvním hráčem kola, který vzešel z hlasování fanoušků se stal hráč SK Líšeň Miroslav Král. Jeho fotbalový životopis je hodně zajímavý a v rozhovoru se například dočtete jak hrál v Německu ještě loni na podzim na zatopené škváře nebo další perličky z fotbalového života.

Mohl by ses představit fotbalovým fanouškům.

„S fotbalem jsem začínal v SK Líšeň a v 10 letech jsem šel do tehdejšího FC Boby Brno. Tam jsem prošel od žákovské kategorie až po juniorku, kde jsem ještě jako dorostenec nastupoval za trenéra Maléře ve 2.lize. V tu dobu mi přišla pozvánka i do národního týmu U19, který vedl Josef Pešice. Hráli jsme kvalifikaci na Mistrovství Evropy, odehrál jsem 2 utkání, proti Chorvatsku a Německu, ale nepostoupili jsme. Pak jsem šel na hostování do druholigového Fulneku, kde jsem pravidelně hrával a dlouho jsme hráli o postup do 1.ligy, což se nám ale nakonec nepovedlo. Pak to šlo ve Fulneku úplně do kytek, neviděli jsme 3 měsíce výplaty, tak jsem se vrátil do Brna do juniorky. Měl jsem tehdy nabídku do Příbrami, ale trenéři mě nechtěli pustit, tak jsem zůstal a věnoval se záchranářským povinnostem juniorky. Potom už jsem byl ve 24 letech pro juniorku starý, tak jsem se vrátil zpět do Líšně, kde se hrála 3.liga pod výborným člověkem a trenérem Zbyňkem Zbořilem (Poznámka respondenta: „Tréňo, tohle jestli tam nedáte, tak je to můj poslední rozhovor.“ Poznámka redaktora: Takže musím, i když jsem to chtěl vymazat.) A šlo to jako po másle, první sezónu jsme skončili 4. nebo 5., teď už nevím. Pak přišla pozvánka na přípravu do tehdy druholigové už konečně Zbrojovky Brno, kde jsem zůstal a postoupil do 1.ligy, což byl odmalička můj sen. V lize jsem odehrál 3 zápasy a pak přišlo zranění kolene, šachy s trenéry, výměna vedení a můj konec v mém milovaném klubu. Odešel jsem do MSK Břeclav, kde jsem hrál opět 3.ligu a začal i pracovat. Po sezóně jsem odjel do Německa za fotbalem, ale po roce jsem se opět vrátil na rodnou hroudu do SK Líšeň, kde jsem doteď.“

 

Tvoje srdeční záležitost je brněnská Zbrojovka, jak sis užíval hrát v jejím dresu?

„Angažmá ve Zbrojovce mě doslova naplňovalo. Byl to můj klukovský sen, který se mi splnil. Začátek jsem si moc užíval, i když výsledkově se nám nedařilo, ale pak jsme se zvedli. Dokonce se nám podařilo postoupit do ligy, což bylo pro mě skoro neuvěřitelný a dozvěděl jsem se to celkem zajímavě. Jednu sobotu mi volá Švanci a hlásí: „Borečku nachystej se, budeš kopat ligu, ale až potom, co to půjdeme dneska oslavit.“

 

Zajímavá je i Tvá zkušenost z Německa. Přibliž hráčům, kteří by stáli o takové angažmá, jak to tam chodí.

„Do Německa jsme se dostal vlastně z Břeclavi, kde jsem v tu dobu hrál. Přes Radima Diviše, bratra Jaroslava, co teď hraje ve Slovácku. Hrál jsem v Německu 7.nejvyšší soutěž, ale přijeli jsme tam, když měl klub 3 body po podzimu a na jaře jsme sestoupili. Měli jsme slíbené peníze za fotbal + práci ve Švýcarsku, ale nic z toho nebylo. Nakonec jsem začal pracovat v Německu a dělal jsem dřevostavby, to byla fyzicky hodně náročná práce, ale celkem mě to bavilo. Nakonec po sestupu vyhodili trenéra a když tamní prezident klubu viděl, že jim ve fotbale můžu něco dát, tak mě nabídli, jestli nechci trénovat první tým, ve kterém jsem sám hrál. Já na to kývl a tak jsem trénoval ty neandrtálce, kteří absolutně nevěděli, co je pojem taktika. Vydržel jsem to půl roku, ale ke konci už mě došla trpělivost. Ukončil jsem smlouvu po posledním podzimním zápase, když jsme hráli na škváře, absolutně neregulérním hřišti, kde stála voda a my prohráli 4:0, dostali 4 červené karty a dalších 5 žlutých karet. To je ale pro tamní soutěže normální. Teď když jsem se zpětně díval na statistiky po odehraných 26 zápasech, tak bylo uděleno 123 žlutých karet, 18 červených po druhé žluté a 2 červené přímo. Jediné pozitivní z mého působení v Německu je to, že jsem se naučil řeč, poznal novou kulturu, viděl Curych a tím to končí.“

 

Takže v zimě jsi se vrátil zpět do Česka a proč opět Líšeň?

„Po ukončení angažmá v Německu, byla moje volba jasná. Zpět domů, do Brna, do Líšně za rodinou a hlavně pomoci líšeňskému klubu k záchraně v MSFL. Nechtěl jsem nikde tábořit ve 2.lize za pár korun a nebo jít do Rakouska, když jsem potřeba někde jinde, doma v Líšni.“

 

V posledním kole jste uhráli bod v Uničově, o kterém rozhodla Tvoje penalta. Co se ti odehrávalo v hlavě při penaltě v závěru utkání?

„V hlavě se mi odehrávalo jen to, že musím dát gól a vyrovnat, když už jsme neproměnili šance ze hry. Penaltu jsem kopl do protipohybu brankáře, na kterého jsem se díval kam jde. Snažil se mě rozhodit před exekucí, ať si spravím balón, že ho nemám dobře postavený, ale pak jsem ho poslal na druhou stranu. Normálně na penalty chodí náš kapitán Ruda „Kladivo“ Čampa, ale ten byl nemocen. Já penalty trénuji každý týden na tréninku a konečně jsem dostal důvěru od trenéra.“

 

Co říkáš na propagaci jednotlivých soutěží na webu Fotbal u nás?

„O webu Fotbal u nás si myslím, že je to super věc, která tady chyběla. Každý se zajímá jen o první a občas druhou ligu a na ostatní se moc nehledí. To je prostě velká chyba a škoda, ale teď už se každý může dozvědět o všech soutěžích a výsledcích, prostě výborný. V Německu mají svoji aplikaci, kde se může každý podívat na kteroukoliv soutěž, výsledky, střelce, prostě vše. Takže myslím, že bylo na čase něco takového rozjet i u nás v republice.“

 

Teď z jiného soudku. Vím o Tobě, že máš rád bojové sporty?

„Ano, s bojovými sporty jsem hodně zadobře. Začínal jsem na Muay thai v Jetsaam Gym Brno a teď jsem přesedlal zlehka na MMA v tom samém klubu. Skvělé prostředí, trenéři a kluci. MMA je úžasný sport a obdivuji každého, kdo se pro to rozhodne. Chce to opravdu kuráž si tam stoupnout už jen na trénink.“

 

Co říkáš na aktivitu Petra Švancary obnovit legendární Lužánky?

„Švanci s Lužánkama udělal nejlíp jak mohl. Podle mě je všude vidět a cítit, co to pro lidi a nejen v Brně znamená. Já sám jsem byl taky na brigádě pomoct a doufám, že se vše podaří jak má. Rozlučka se povede o tom nepochybuji, ale že to nakopne i všechny dokola, že v Brně má být stánek hodný našeho krásného města a dostaneme Zbrojovku tam kam patří, tedy za Lužánky a výš v ligové tabulce.“

 

Na závěr jen přidej pár jmen proti komu a s kým jsi hrál, co jednou budeš vyprávět svým dětem.

„Tak hrál jsem například proti Karlovi Pohorskému nebo Romanovi Hubníkovi z Olomouce, který ode mě dostal v lize celkem slušný boby. A hrál jsem s Radkem Slončíkem, Václavem Kolouškem, Petrem Švancarou, Pavlem Zavadilem a hlavně s Davidem Paškem.“

 

A nemáš pro nás ještě nějakou veselou perličku z „natáčení“?

„Perliček z kabiny je hodně, ale teď mi utkvěla v paměti jedna čerstvá ze zápasu v Opavě. Před zápasem nám zamknuli Drabsona (Martin Drábek) v restauraci na záchodě. Když chlapec prostě musel před zápasem na velkou a všude bylo plno, tak si odskočil do restaurace. Pan majitel musel náhle odjet a zamknul za sebou všechno. Chudák Drabson obvolával půl mančaftu, než mu to jeden z kluků zvedl a zeptal se ho, proč mu volá 40 minut před zápasem. Chudák pak přišel pozdě na rozcvičku, ale pak byl jeden z nejlepších na hřišti.“

 

Díky za velmi vtipný a trefný rozhovor a ať se ti daří, jak v dresu Líšně, tak v osobním životě.


Našli jste nějakou chybu? Rádi ji opravíme.

Stačí napsat na email info@fotbalunas.cz, co nejvíce nám nedostatek popište a my zajistíme, aby vše bylo v pořádku. Zároveň nám můžete pomoci s Vaším oblíbeným týmem. Napište nám na email tym@fotbalunas.cz aktuální soupisku, celá jména hráčů a budeme rádi, když nám budete dodávat informace z Vašeho klubu.

Děkujeme za spolupráci, tým fotbalunas.cz

Komentáře

Pro psaní komentářů musíte být přihlášen.

Ostatní čtou