Tomáš Pintér: Člověk musí bojovat do poslední chvíle

0

Tomáš Pintér je zajímavou osobností krajského fotbalu. A neméně zajímavý je i náš rozhovor s tímto šestatřicetiletým hráčem, ale také třeba starostou obce Planá. V minulosti vyhrál anketu o Hráče kola jeho bratr Jan, nyní se dočkal i starší Tomáš.

Četl jste rozhovor s bráchou? Vám bych mohl podávat podobné otázky, protože jste také na hřišti „blázen“, je to tak?

Tak určitě! Četl. Sice si celý rozhovor již do detailu nepamatuji, ale něco o zatmění, když je na hřišti, si pamatuji a hlavně to každý týden zažíváme společně na hřišti. Není nad společný prožitek (úsměv). Ano, dá se to asi taky říct, že na hřišti jsem blázen, kluci z kabiny a lidi, co chodí na naše zápasy, by mi to asi nevěřili, kdybych řekl, že ne (úsměv). Každý je tam ale bláznem svým způsobem, Honza na hřišti výkonem, tréninkem a přístupem, já ukazuji své bláznovství zejména pusou (smích). A to primárně v situacích kdy zbytečně a opakovaně děláme chyby, na které upozorňuji a pak nás to stojí síly a děláme si tím potíže. A pak ještě faktor rozhodčí, tam mě dokáže vytočit, když není rozhodčí schopen diskuse a vysvětlit co vůbec písknul, když udělá chybu se omluvit nebo arogantně vám hrozí žlutou kartou, jestli nebudete mlčet, ačkoliv se slušně ptáte, že chcete vysvětlit, co písknul… Nicméně má to společného jmenovatele a to je, že jakmile vstoupíme na hřiště, chceme vyhrát, uděláme pro to maximum a chceme to po všech na hřišti.

  

V sezóně jste dal jedenáct branek, jste druhým nejlepším střelcem týmu. Co vím ale, tak většina z nich byla z penalt, tak schválně, jaký je recept na úspěšnou penaltu?

Ano, teď v Krumlově jsem si sérii pokazil, dal jsem v této sezóně první gól jinak než z penalty, tedy penalt bylo deset. Recept je opět jednoduchý, takzvaně trefit zařízení a jak mě učil táta, střílet to do šibenic, tam se to totiž strašně blbě chytá (úsměv).

  

S Planou zažíváte povedenou první sezónu v I.B. Jste ve hře o postup, jste blízko výhře Jihočeského poháru. Čekal jste něco podobného?

Abych byl upřímný, čekal. Říkal jsem to před sezónou, že budeme určitě do pátého místa a to jen proto, že jsem nechtěl hned říkat, že budeme hrát o první (úsměv).  A má slova se potvrdila. Vždy je to o kvalitě a šíři kádru a nyní se to potvrzuje, kdy jsme během týdne vinou těžkých zranění přišli o tři hráče ze základu a nahradili jsme je dalšími a jedeme dál. Jsem rád, že se povedlo domluvit kluky z Mokrého na junior start, jsou přínosem jak na hřišti, tak do kabiny.

 

Jak vlastně tipujete závěr sezóny, kdo postoupí? 

My, SK Planá! Pokud něčeho chcete dosáhnout, splnit si sny, musíte si věřit, to platí ve všem, nejen ve fotbale! Sice to nemáme ve vlastních rukou, ale Velešín musí všechno vyhrát, jestli chce být před námi, takže to mají těžší a poslední krok bývá nejtěžší. Třeste se! (úsměv)

 

A chce Planá vůbec postoupit, nebyla by I.A třída pro vesničku o 250 obyvatelích přece jen velký krajíc?

Pokud budu mluvit za sebe, tak chci postoupit a věřím, že všichni hráči taky, ti kluci co tady hrají fotbal od mala, kdy ještě před čtyřmi roky hráli III.třídu, dneska zjišťují, že v pohodě hrají na špic I.B třídu a mají na to se posunout zase o kus dál. Zápasy s týmy z I.A nám jen ukazují, že jsme jim vyrovnanými soupeři, porážíme je, tak proč to nezkusit. Opět si troufnu tvrdit, že bychom v I.A byli v klidu někde kolem 8. místa, nejtěžší je se tam ale dostat, udržet se je méně náročné. Samozřejmě je to o financích, práci a tréninku, ale stojí to za to a jako tým fungujeme na výbornou. Čímž bych chtěl všem hráčům ale i lidem kolem plánského fotbalu poděkovat za jejich přístup, čas a vážím si toho, že si to můžeme společně užívat. Handicap malé obce vidím jinde, než, že bychom nezvládli I.A, naopak nás těší a žene dopředu, že i tak malá obec prohání a zatápí větším obcím i městům. Takže se není čeho bát.   

 

Máte nějaký vzkaz pro Velešín, který má už dvanáct výher v řadě, pro jeho další zápas s Frymburkem?

Samozřejmě, že mám a to všem týmům, popřál bych jim hodně fotbalového štěstí, ať je fotbal baví a přináší jim radost, obejde se to bez zranění a ať vždy vyhraje ten lepší a vše důležité se odehraje jen na hřišti. Na této úrovni děláme fotbal pro radost a na žízeň, tak ať to tak je. Konkrétně Velešínu bych ale rád připomenul, že oslavy 80 let FC Velešín by se mohly taky odehrát bez vlaječek… Kdyby náhodou zase chtěli všechny tři body (úsměv).  

 

Jak to vidíte s Planou dále? Myslíte, že má na to podobné výsledky držet dlouhodobě? Není na překážku, že v Plané není ani jedno mládežnické družstvo?

To je možná ten handicap o kterém jsem mluvil, obec o 250 obyvatelích zkrátka zákonitě nemá a nemůže mít tolik dětí, které by ten fotbal mohli hrát od mala… Bohužel, je to situace, za kterou nemůžeme, ale doplácíme na ni. Díky rozhodnutí, že tu bude letiště a jejich ochranným pásmům u nás v obci nejde stavět rodinné domy a rozrůstat se jako obce v okolí. Určitě je to škoda, že není mládež, stojí to klub peníze na pokutách, ale myslím si, že zrovna tohle vůči klubu SK Planá je unfair a nemůžeme za to. A do budoucna to může být problém, protože hráče musíme kupovat, hledat po okolí a to stojí peníze. Naštěstí díky složení kádru a věku většiny našich hráčů je zatím čas, ale bude třeba to řešit. Ale je třeba žít teď a tady a to je to co mě naplňuje!

 

V týmu vám říkají „Starosto.“ Jaké narážky na to, že jste zároveň starostou Plané, si užíváte od spoluhráčů?

Užívám, mají nakázáno mi říkat „pane Starosto“! Nemohou si nic dovolit a kdo to nedodržuje, zvedneme mu daně a poplatky. Třeba takový Míra Sodomka mi dokonce myje kopačky. Bydlí v obecním bytě a ví, co se sluší a patří (smích). Ne, teď vážně, nijak to neřeším a starosto mi říkají spíše tehdy, když si do mě chtějí rejpnout. Horší je to občas u nějakých soupeřů, tam mi to dávají sežrat trošku víc, v takové Stropnici a Nemanicích to je radost tam hrát (úsměv). Ale neřeším to, k fotbalu ty emoce patří, bez nich by to byla nuda.  

 

Můžete shrnout váš fotbalový život? Kde začal, kde skončí, jak dlouho plánujete hrát, a budete pak pokračovat s trénováním?

Pokud bych měl být přesný a odpovídat přesně na dotaz, tak je to jednoduché, začal a skončí v Plané. Ale v kostce, začal jsem jako žáček asi v šesti letech v Plané, kde byli jen žáci, takže jsem, asi i na černo, hrál třeba se 14letými fotbalisty. Pak ve 3. třídě přechod do Dynama, kde jsem vydržel přes všechny žákovské a dorostenecké kategorie až do mužů, do juniorky, která tehdy hrála divizi. Pak jsem byl vyměněn za Luboše Pecku do Prachatic a tam se nám podařilo postoupit do 3. ligy, když na to koukám, je to více jak patnáct let. No to je hrozný. Někdy kolem roku 2001 jsem byl opět „nějak“ odejit a byl z toho půlrok ve třetiligové Třeboni, tam jsem v zimě v přípravě dostal na nohu sádru a moc toho nenatrénoval a putoval dále do Roudného tehdy hrajícího I.A třídu, kde jsme postupně vybojovali postup až do divize. Mezitím jsem si na pět let odskočil také k jižním sousedům pro nějaké to euro do Gmündu a Weitry, abych se pak opět vrátil do Roudného. No a v roce 2010, když jsme spadli z divize, nadešel čas se vrátit domů, ke kořenům a splatit dluh vůči SK Planá.

Letos je to tedy již pátá sezona v dresu „modrého baletu“ a opět je nádherná a třeba bude na konci ještě hezčí. Takže se mi bude těžko končit, ale každý rok jsem těžší a pomalejší, bez fyzičky, takže tu nebudu věčně a jak bylo v Pelíškách, „bolševikovi dávám rok maximálně dva“, tak to asi bude i můj případ. A musím říct, že už se i celkem těším, až si v zápase sednu na střídačku a budu se těšit třeba na pět minut taktického střídání, že tam půjdu rozdat radost. Už to nebude každý zápas, každý trénink, ale když bude trenér potřebovat, budu k dispozici. Trénovat určitě nebudu, beru to tak, že každý má dělat co umí a co ho baví a to byl a je právě fotbal, hra jako taková, takže si ten čas, konečně, vyšetřím na rodinu a Tomáše Pintéra Juniora!    

 

Jste z fotbalové rodiny. Shodnete se s tátou a bráchou na fotbalových věcech, nebo naopak je fotbal spíš zdrojem hádek?

Jak kdy, ale fotbal v televizi a ten co není plánský je v pohodě, to nijak neřešíme, ale ten plánský... No, občas se názorově nesejdeme, při zápase na sebe něco houkneme, ale myslím, že je to v normě a za čtrnáct dní až měsíc se spolu zase bavíme (úsměv).

 

Užil jste si svoje, co se týče zdravotních trablů – „Zlomené obratle za žlutou kartu“ – vyjede například titulek při zadání vašeho jména do googlu. Co to bylo?

Pane redaktore, to je pravěk, na to by člověk málem zapomněl. Asi jediné větší zranění z fotbalu za celou kariéru, neberu-li natažené svaly z toho, že jsem tlustej a těžkej. Teď to musím zaklepat. Ale máte pravdu, zápas krajského přeboru s Roudným ve Čkyni a skok kolenem do zad a už to šlo, zlomené dva obratle, na což ale lékaři přišli až asi za tři dny, kdy si mysleli, že simuluji, že mě nemůže nic bolet a já se nemohl ani hnout, jak jsem tam měl skřípnuté nervy. Je to pryč a nic závažného to nezanechalo, takže v pohodě, teď už se na to vzpomíná lépe.

 

Předloni ale přišly ještě vážnější zdravotní komplikace. Chtěl byste k tomu něco říct?

Koukám, že rozhovor končíme morbidně, tedy standardně, jako v dnešní době všechna média, aby prodávala (úsměv).  Určitě chtěl, chtěl bych hlavně poděkovat za podporu a pomoc celé své rodině, bez nich bych to asi nedal a jsem jejich dlužníkem. Nikdy jsem s tím neměl problém, takže, už skoro dvacet let mám Crohnovu chorobu a na sklonku roku 2012 už jsem musel na operaci, relativně standardní u této nemoci, a tam se to trošku zkomplikovalo, až jsem tu už skoro nebyl. No pak jsem tři čtvrtě roku měl dvě stomie, vývody, ale to už byla brnkačka a hlavně se mi narodil kluk a to bylo to, co mě drželo! A protože ještě nenadešel můj čas, tak jsem tady pořád a raduju se z každého dne. Po těchto zkušenostech opravdu mohu říct a platí, že člověk musí bojovat do poslední chvíle.   

 

Co je pro vás vlastně fotbal?

Záludná otázka, navíc v souvislosti s předchozí odpovědí by se dalo říct, že banalita. Ale naopak, je to pro mě kus života, hra, která mě doprovází celým mým životem a pojí se mi s tím slova jako láska, vášeň, radost, zábava, kamarádi, hospoda. Jsou to chvíle, kdy můžu vypnout od dennodenního pracovního stresu a užívám si to, zvlášť teď, když je teplo a všechno se zelená. Mám to strašně rád.  


Našli jste nějakou chybu? Rádi ji opravíme.

Stačí napsat na email info@fotbalunas.cz, co nejvíce nám nedostatek popište a my zajistíme, aby vše bylo v pořádku. Zároveň nám můžete pomoci s Vaším oblíbeným týmem. Napište nám na email tym@fotbalunas.cz aktuální soupisku, celá jména hráčů a budeme rádi, když nám budete dodávat informace z Vašeho klubu.

Děkujeme za spolupráci, tým fotbalunas.cz

Komentáře

Pro psaní komentářů musíte být přihlášen.

Ostatní čtou